O tom, jak jsem oslavil narozeniny, sešel se s přáteli a koupil si novou hračku, aneb můj včerejšek vlastníma očima :).

Vlastně už od začátku roku jsme se domlouvali s mým bývalým spolužákem a kamarádem Patrikem, že se zase sejdeme a pokecáme u pivka. Nějak to ale pořád nevycházelo a tak jsme se nakonec dohodli, že se sejdeme krátce po mých narozeninách – konkrétně právě včera. V práci jsem měl nadělány tři hodinky a tak jsem mohl vypadnout" už ve dvanáct hodin a v klidu se v půl jedné vydat vlakem do Sokolova. Krom setkání s Patrikem jsem měl naplánovánu ještě jednu akci a to koupi nového telefonu, takže jsem se těšil už od rána :). Asi čtyři roky jsem používal Motorolu MPx200 s Windows Mobile 2003 a dá se říci, že mi na ní do dnešního dne nic moc nechybělo – zkrátka jsem si ten telefon velmi oblíbil. Posledních pár měsíců jsem ale stále pokukoval po něčem novějším a vybavenějším. Řekl bych, že kdo jednou zkusil SmartPhone, ten by si velmi těžko zvykal na obyčejný" telefon. Že chci opět Windows Mobile jsem věděl ale neustále jsem se nemohl rozhodnout, zda zvolit znovu právě platformu SmartPhone, nebo zda mám zkusit ještě vybavenější PocketPC s telefonem, které jsem si již dlouho přál. Jedny z nejlepších zařízení s Windows Mobile v poslední době produkují u HTC, takže mé pohledy mířili nejvíce právě tímto směrem. Po dlouhém rozvažování, přepočítávání finančních možností, atd. jsem se nakonec rozhodl pro HTC Touch Dual, který jsem si nakonec právě včera zakoupil.

Včera mě ale čekalo i překvapení a to když se mi ozval kamarád Marek alias DJ.Death z našeho projektu, s nímž jsme se viděli naposledy někdy v září. Marek bohužel už docela dost dlouho řeší různé finanční obtíže, které se s ním táhnou už od dob jeho studií, byť za některé z nich ani sám nemůže a tak nějak na něj byly převedeny" rodinou. Do toho všeho se mu ještě rozpadl asi tříletý vztah, který by rád dal ještě dohromady, protože si uvědomuje, že na jeho konci má dost velkou část viny. Marek mě zavedl do sokolovské restaurace U Havrana, kde jsem já osobně předtím nikdy nebyl (ale prostředí je to příjemné) a u pivka jsme si tak povykládali o starostech všedního dne a zavzpomínali na bezstarostné doby našich školních let. Později se k nám připojil i Štůr, alias DJ.Magic, který skončil v práci a tak se za námi vydal, jelikož věděl, že jsem v Sokolově a že je tu se mnou i Marek o čemž jsem mu psal. Společně jsme pak povídali až do čtyř hodin, kdy se Marek vydal na nádraží, neboť musel jet domů a my se se Štůrem vydali do naší oblíbené restaurace U Kláštera, kde jsem byl domluven na setkání s Patrikem.

Patrik dorazil chvilku po sedmnácté hodině a jako obvykle jsme si opět měli co povykládat. Ostatně s Patrikem se vždycky dá dobře pokecat a u vychlazeného pivka se povídá nejlépe :). O to horší bylo zjištění, že pivo krátce po osmé hodině večerní došlo. Závoz s pivem bohužel nepřijel a jelikož jsme s Patrikem dopili i to málo, co v restauraci měli :), bylo na čase jít o dveře dál. Naštěstí jsme nemuseli jít zase tak daleko, neb na Starém náměstí je na výběr restaurací a hospůdek více. Nakonec jsme ale dorazili tam, kde každoročně pořádáme naše pravidelné třídní srazy.

Patrik zde mě a Štůra seznámil se svým kamarádem Tomášem a konečně jsme si také dali něco dobrého na zub. Ty z vás, kdo četli již mé starší články, asi nepřekvapí, že jsme si dali náš oblíbený smažák :). A to dokonce všichni čtyři. Jen já a Štůr jsme patřili k hranolkové části stolu, zatímco Patrik s kamarádem Tomášem k té kroketové ;). Ještě něco přes hodinu jsme si dál povídali o životě, vztazích, láskách, radostech, starostech, internetu a plynutí času, když nás právě zmíněný čas dohnal a bylo třeba se rozloučit. Společně jsme se vydali směrem k sokolovské Poliklinice, kde jsme se rozdělili, rozloučili s Patrikem a Tomášem a se Štůrem zamířili na autobusovou zastávku a posléze i domů.

Musím říct, že včerejší den byl opravdu vydařený a že dny jak byl tento mám velmi rád. Člověk si odpočine od práce, poklábosí s přáteli o všem možném a je prostě pohoda. A radost jsem měl též z toho, že jsme se po dlouhé době, a vlastně náhodou, viděli i s Markem, s nímž jsme se též domluvili, že se zase někdy – doufejme v brzké době – sejdeme. Zkrátka a dobře – Bezva den ;).

Zítra mám konečně celý jeden den dovolené (který jsem si chtěl vzít od ledna a stále nebyl čas) a dá se říci, že ho již mám docela naplánovaný. Dopoledne bych se rád zastavil v práci za Standou, odpoledne zřejmě opět posedíme se Štůrem U Kláštera, no a na večer mají někteří lidé od nás z práce domluvený jakýsi bowlingový turnaj v sokolovské Poliklinice, kam jsem také zván, takže si asi nenechám ujít příležitost a minimálně na ty dvě a půl hodinky se tam večer zajdu podívat. No uvidíme – jsem zvědavý, co zítřek přinese a to ještě nemluvím o tom, že – možná už v příštím týdnu – mě čeká ještě setkání s Petrou a Růženkou, na které se také těším. Zkrátka – ať už s prezidentem, nebo bez něj -, stále ještě je s kým posedět a dát řeč a dokud budou přátelé přáteli a spolužáci spolužáky, je život i přes dnešní uspěchanou dobu, fajn ;).

Komentáře