Dnešní svět je plný protikladů, názorových proudů, věrouk, politických cílů, užitečného i naprosto neužitečného zboží, atd. V tomto světovém guláši" se dnes mnozí – zvláště mladí – lidé ztrácejí a v hledání sebe sama se často uchylují k myšlenkám, skupinám, či prostředkům, které jsou v konečném důsledku škodlivé nejen pro ně, ale i pro jejich okolí. Děti jsou obrazem celé dnešní společnosti a z tohoto obrazu můžeme tušit, k jakému cíli spějeme a jaký má vlastně náš život smysl…
Stačí vyjít na ulici a podívat se mezi děti, které tam uvidíte. Desetileté holčičky s obarvenými vlasy a nalíčenýma očima, chlapci s účesy plnými různých ornamentů, atd. K čemu je holčičkám líčení? K čemu je stylizace chlapců do rolí drsňáků"? Copak přirozenost už nic neznamená? Že to tak nosit chtějí? Ale proč asi? Není to snad kvůli celospolečenským normám", které nutí každého se přizpůsobit, nebo zůstat zavržen? Není to kvůli rodičům, kteří do dětí projektují své představy?
Slovník používaný dnešní mládeží je plný násilí, brutality a vulgarismů, za něž by se styděl i mnohý starší člověk. Ale jak mluvíme my sami? Musíme si to přiznat – děti jsou jen obrazem předcházející generace a v dětské společnosti se kumulují myšlenky, postoje a názory jejich rodičů a rodičů jejich vrstevníků. Promítá se do nich celospolečenská situace dnešního globálního světa.
Pokud se mezi skupinu dosud slušných dětí vloudí např. chlapeček se slovníkem jako pověstný dlaždic, je velmi pravděpodobné, že se tento slovník a chování zmíněného chlapce uchytí i mezi ostatními ratolestmi. Nejde o nic hrozného, protože malé děti se prostě jen učí vše co je nové – učí se napodobováním. Obvykle by měl stačit zásah rodiče a vysvětlení, že toto není správné. Horší situace však nastane, pokud se mezi dětské slušňáky" vloudí větší skupinka těch otrlejších nebo pokud má dokonce převahu. V každé skupině dětí totiž vždy existuje jistý boj o převahu – někdo je vůdčí typ, někdo podřízený, někdo přisluhovač šéfa", atd. Ve skupině narušené amorálními principy – aniž by tato ještě věděla, že je na tom něco špatného – se totiž všichni triumfují s tím, kdo přijde s něčím novým, a obvykle horším, než s tím co už je skupině známo. Slušnost se stává slabostí a tím co se nenosí", takže chce-li jedinec ve skupině přežít", musí se přizpůsobit zvyklostem dané skupiny. A jelikož je pro většinu dětí horší možností být vyloučen ze skupiny a nikam nepatřit", tak se přizpůsobují.
Zde opravdu velmi záleží na schopnostech rodičů a síle jejich osobnosti korigovat chování a názory svých potomků. Bohužel – vzhledem k výše zmíněnému – se často stává, že právě rodiče jsou ti, u nichž děti nalézají ony první příklady agresivního chování a dalších neblahých vlivů, jež jsou ještě umocňovány sledováním násilných pořadů v médiích. Dospělému to tak možná nepřijde, ale stojí-li např. otec v autě s dítětem v koloně a křičí z okna na řidiče před sebou Ty kok… zasr…, tak už se kur… pohni, šmejde", tak zanechává na duši svého potomka hluboké rány, které deformují jeho osobnost špatným směrem.
Říká se, že je to dobou" a z části je to jistě pravda. Rodiče nemají na děti dostatek času, sami si mnohdy připadají o něco ochuzení a své vlastní frustrace pak řeší prostřednictvím svých dětí, nebo je na ně přenášejí. Tomu se zcela vyhnout nelze a vždy to tak bylo. Zdá se ovšem, že čím více možností a příležitostí jako lidstvo máme, tím méně s nimi umíme uvážlivě zacházet. V dřívějších dobách byly životní podmínky mnohdy mnohem horší, než je tomu u současných rodičů, ale přesto tito dokázaly vychovat ze svých dětí slušné a morální lidi. Zdá se však, jako by se se současně s každou další generací tento stav zhoršoval a není to myslím jen subjektivní vnímání světa, že dřívější doby jsou (v něčem) lepší, než ty současné.
Kam ten svět spěje? Tak tuto otázku si mnozí pokládáme a musíme si uvědomit, že bude-li nastoupená tendence pokračovat, pak je zcela jasné, že k úpadku společnosti jako celku. Nevychovaná generace vychová" další – ještě nevychovanější – generaci. Dřívější zábrany padnou a ve společnosti, kde mít sex kdykoliv s kýmkoliv" je téměř otázkou prestiže se bude rodit stále více nechtěných a nežádaných dětí. Dětí, které nedostanou řádnou výchovu a které nebudou seznámeny ze zkušenostmi dávných" generací. Drogy, násilí a všechny ty směry jako EMO, nebo Pro-Ana a podobné, které se ve společnosti mladých lidí vyskytují, nejsou samostatným fenoménem, ale průvodním jevem degenerace společnosti jako celku. Je to zoufalý pokus patřit k nějaké skupině ve světě, kde jste nežádaný, navíc a na obtíž. Je to hledání smyslu života ve světě kde smysl není a kde se zdá, že jediným smyslem je zkáza a destrukce – ať už všeho kolem nás nebo vlastní.
Nedokážeme spolupracovat – to je bohužel často smutný fakt. Dělíme se do názorových proudů, menších říček a potůčků, z nichž všechny mezi sebou vzájemně soupeří a bojují. Neumíme spolupracovat – a proto se dnes stává, že se vůči sobě vyhrazujeme kvůli takovým malichernostem jako je kupříkladu styl hudby jíž posloucháme, jídlo které jíme, účes jaký nosíme, atd. I dříve se lidstvo dělilo – je to asi přirozené -, ale namísto toho abychom se společně snažili dosáhnout spolupráce, se vzájemně dělíme na stále menší skupinky. Na svět kde všichni stojí proti všem a kde ti co se tváří jak jsou velice vzdáleni hlavnímu proudu jsou ve skutečnosti jen součástí jiného stáda". Asi jsme nepoučitelní…
Je ale na čase si položit otázku zda tato degenerace společnosti není vlastně normální a zda vývoj naší civilizace nespěje jen ke stejnému cíli, k němuž dospěly civilizace před námi. I v historii vidíme mnoho civilizací, které dosáhly na svou dobu úžasného technického pokroku, které měli rozvinutý právní systém a vyspělou kulturu, ale v určité době nastal postupný zvrat, s nímž se ona společnost nebyla schopna vyrovnat. Možná jen jejich technický vývoj předstihl schopnosti s výsledky své práce také uvážlivě nakládat. Ostatně není nic horšího, než když se zakomplexovaný pitomec" dostane k prostředkům, které mohou zničit svět a neváhá je použít kvůli malichernostem (z globálního pohledu). Každopádně všechny tyto civilizace skončily. Rozpadly se a na jejich místo nastoupily nové říše, které si také prošli onu cestu vzestupu a pádu. A zdá se, že stejný osud čeká i naši civilizaci pokud s tím nezačneme něco dělat.
Po starých civilizacích nám toho mnoho nezůstalo, ale zůstalo nám tolik, abychom se o nich mohli alespoň něco dozvědět. Co však zbude po nás a bude vůbec pro koho? Je na čase si položit otázku zda právě ta naše civilizace není tou poslední, či jednou z posledních?! Žádná z předchozích civilizací nevydrancovala přírodní zdroje natolik, aby po ní nemohla nastoupit civilizace nová. Žádná z civilizací nebyla natolik globální, aby dokázala ovlivnit celý svět. Žádná z civilizací před námi neměla prostředky k tomu svět zcela zničit. Jsme to my, kdo můžeme zničit tento svět. My, kdo vyčerpáme zdroje jako rakovina – neuváženě, bez cíle, jen více a více. Na čem by stavěla civilizace po nás? Z čeho? A našla by se vůbec taková? Vždyť dnešní svět je natolik propojený, že i p
řes všechny války a národnostní spory jsme jen součástí globální civilizace, v níž si každý hájíme to své stádo. Je jen na nás zda jsme kvůli sporům mezi pastevci stád ochotni obětovat celou pastvinu?!
Musíme s tím něco dělat!", říkají mnozí a z přesvědčení vstupují do politických uskupení v domnění, že něčeho dosáhnou. Musíme něco dělat!", říkají ti radikálnější a tak se uchylují k protestům a blokádám. Musíme něco dělat!", říkají ti citlivější a hledají smysl života v sektách, církvích a různých podivných hnutích. Musíme něco dělat!", říkají teroristé a uchylují se k atentátům, vraždám a bombovým útokům. Vlastně všichni něco děláme, ale všechno naše počínání jde zcela proti smyslu a cíli naší cesty – spokojené a slušné budoucnosti pro nás a naše děti. Jediné co musíme dělat – a co už bylo známé mistrům a osvíceným všech dob a civilizací – je to, nechtít měnit svět, ale začít u sebe. My všichni – obyčejní lidé – nezměníme svět jen proto, že bychom si to přáli. Můžeme změnit jen sebe! Je na nás stát se slušnými, ohleduplnými, spolupracujícími. Je na nás nehledět na malichernosti, ale hledět vstříc světlým zítřkům" (i přes všechnu ideologickou zabarvenost tohoto sousloví). Je na nás dát našim dětem ten nejlepší možný příklad a alespoň se pokusit z nich vychovat trochu lepší a slušnější lidi, než jsme sami. Děti si zvolí svůj cíl a osud, protože není naším úkolem jim vnucovat naše cíle a nesplněné sny. My jim můžeme jen ukázat cestu.
Nemůžeme změnit svět a možná nezabráníme civilizaci v tom, aby se zničila sama. Jediné co můžeme od života chtít je ohlédnout se na jeho konci a říci si, že tento život měl smysl, měl svůj cíl a že byl prožit slušně a poctivě. Svůj obraz uvidíme v našich dětech.
Je jen a jen na nás jakou cestu jim ukážeme…
Perfektní článek! Souhlasím s tebou, za to, jak se chová dnešní mládež, opravdu mohou z největší části rodiče. Nevím sice, kde se ten trend v dnešních rodičích bere, ale jim zřejmě přijde normální kouření, alkohol, akce každý pátek, namalované obličeje, nevázaný sex apod. Je mi líto lidí, kteří neumí žít jinak než s partičkou kamarádů, lidí, kteří nemají žádné životní cíle, jenom se jdou znovu a znovu opít, holek, které si myslí, že jak vypadají, je nejdůležitější, kluků s pocitem, že velké svaly a sprostá slova z nich dělají frajery. Dnes a denně jich vídávám nespočet. Já se ale nemůžu začlenit někam mezi ně, ani kdybych chtěl – nebyl jsem k tomu totiž vychován. Dobře vím, že já jsem ten lepší a život žiji normálně, slušně, poctivě, se smyslem a rozmyslem, a i když mě všichni vrstevníci, kteří si užívají v noci, považuji za usazený zadek, protože já na zábavy nechodím, jsem hrdý na to, kdo a kým jsem.Nutno dodat, že na dnešní společnost mám názor velmi rázný a radikální, který ale bohužel svět nezmění. Musím v něm žít, ať je, jaký chce, ať se mi zdá, jak chce primitivní…
Radikalismus a pokoraDíky za Tvůj komentář. Po pravdě jsem jej tak trochu i očekával, alespoň podle ostatních komentářů, které jsi mi zde již zanechal, nebo podle článků na Tvém blogu.Musím se přiznat, že tak před deseti lety jsem byl asi také tak rázný a radikální jako Ty :). Vzdycky jsem byl tak trochu jiný, velmi často nepochopený mezi vrstevníky, ale nikdy mi to nevadilo, ba naopak byl jsem hrdý a, tak jako píšeš, i já jsem si připadal být lepší.Nevím jestli jsem jen otupěl vůči světu, ale spíše bych řekl, že život mě naučil větší pokoře. Když jsem opustil základní školu, kde mi kde kdo připadal \“divný\“, a nastoupil do učení a později na nástavbu, kde bylo ještě mnohem více ještě \“divnějších\“ lidí, tak mi postupně docházelo, když jsem své vrstevníky pozoroval, že se od nich vlastně zase tolik neliším. Uvědomil jsem si, že i já mám své chyby a vlastnosti na které nejsem zrovna pyšný. Že i já chybuji a nechovám se vždy tak jak by bylo správné. Nemohl jsem už tak snadno říci, že jsem lepší, když jsem sám věděl, že ne vždy se řídím podle zásad, kterým věřím. Že občas jednám i proti vlastním zásadám. Přesto jsem ale nezměnil většinu svých názorů a přesvědčení na život kolem nás a na to co je správné – jen jsem se naučil dívat na svět střízlivějšíma očima. Nevidím už zkrátka jen černobíle. Občas vídím i stupně šedi a někdy dokonce i barvy :).Dnes již neočekávám, že ostatní jsou součástí dokonalosti jakou bych si přál a jaká podle mě má být. Vím totiž, že ani já nejsem dokonalý. Přesto věřím, že jedno plus oproti ostatním mám. Tím plus je právě to, že nas sým životem přemýšlím a že se mu, pokud je to v mých silách, snažím dát cíl a směr. Že mám své zásady za nimiž si stojím (byť je občas lehce poruším :)), že se chovám (většinou) slušně a že se nenechám manipulovat ke špatnosti, jen proto, že to tak dělají všichni.Dnes již netvrdím, že jsem lepší. Jsem jen jiný v tom, že oproti většině ostatních, kterým je všechno jedno se lepším snažím být. A to je mé plus… ;). Nehledám povrchní svět, ale usiluji o vyšší cíle.Možná za pár let také trochu změníš postoj, možná před světem trochu otupíš – je to asi přirozené. No a možná si najdeš úplně vlastní cestu – kdo ví. Na každý pád Ti držím palce a tak trochu ti závidím tu \“mladickou radikálnost\“, která ve mě už není tolik silná. My \“jiní\“ bychom, myslím, měli držet při sobě…
Zajímavé, ještě bych přidala tu velkou skupinu co ráda říká: \“Mohlo by se něco udělat\“.
Super článek, hlavně ten konec.Jinak s tím zánikem civilizace souhlasím. Ono to bude možná taky tím, že máme čím dál tím více prostředků, jak zničit svět, ale lidé jsou pořád stejně hloupí. Naprostá většina lidí nedokáže přemýšlet v souvislostech a nedokážou si udělat vlastní názor. Dneska dokáže takový hlupák ovlivněný touhou po moci udělat více škody, než kdysi.Lidská rasa prostě směřuje pomalu ale jistě k zániku. Nepotřebujem být vyhlazeni přírodními katastrofami, mimozemskými civilizacemi nebo jakkoliv jinak. Vystačíme si totiž sami. Je to smutné, ale jak jsi psal, jediné co můžem udělat je změnit sami sebe. Stále zde zbude většina, která se nezmění.No a k těm dětem…je to fakt, jsou čím dál tím zkaženější. I když v každé době se našly nějaké zkažené děti, dnes je jich mnohem více. Možná to bude tím rozšířením internetu a celkově větší informovanosti. Děcko si přečte na internetu nějaký článek o tom, co je dobré a co ne, a podle toho se pak řídí. Když pak vidím děcka co jsou nastrojené jak idioti (hlavně ti co poslouchají hiphop – už mám na ně neskutečnou averzi) a chovají se jak dobytek, musím se jen smát. Buď z toho vyrostou a budou normální, nebo zůstanou idioty navždy a později vychovají idioty ještě větší.Co na to říct, nejlépe je tyhle věci vůbec neřešit. Vždy když o podobných věcech začnu přemýšlet, zmocní se mě odporný pocit bezmoci a beznaděje.
Já nevím. Nepřijde mi zas tak strašné. Myslím, že např. o sexu se jen hodně mluví, ale rozhodně nefunguje ,,kdykoliv s kýmkoliv\“. Pořád si myslím, že je to jen image nafouknutá médii a popovými hvězdami.11 let mi bylo před 13 lety a pamatuji si, že i v té době to bylo kruté. Kdo neměl ostré lokty, měl smůlu a často nezapadal do kolektivu.Zřejmě dnešní rodiče chtějí svým potomkům dopřát více svobody, kterou oni sami neměli, ale neuvědomují si, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností, kterou si malé děti ještě neuvědomují.
Je mi 14 let. A už teď můžu ríci, že mám na to podobný pohled. Líbila se mi čast s dělením lidí. Ale k věci. Chtěl jsem řici, že vše můžu zpozorovat na mě a na mých kamarádech/spolužácích. Spolužák který má zhruba 90 kil a 180cm se najednou z ničeho nic rozhodl být \“šampónem\“. Začal si gelovat vlasy, nosit pitomé trička a potrhané jeany. Pro mě absolutně nepochopitelné. Možná to je tím, že poslouchám metalovou hudbu, ale určitá popová éra byla i u mne. Vidím za tou změnou pouze snahu zviditelnit se, být více \“cool\“ a balit holky. Opět pro mne nepochopitelné. Taky, když jsem šel po centru Ostravy, narazil jsem přesně na 18 nagelovanych blbečků, z nichž 15 vypadalo jako holky. A taky 10 hip hoperů. Ti mi přijdou aspoň trochu normalnější, jsou přirození. Ale metrosexuálové apod.? Je mi z toho zle. Pořád být cool. Extrémně mi to leze na nervy. Vrchol byl, když mi spolužačka řekla ze si mám oholit nohy. Kdo to kdy viděl, aby si muž holil nohy? No dobrá, muž ještě zdaleka ne, ale přeci…Prostě chci vyjádřit můj absolutní souhlas. Věřím, že takových lidí je mnohem více, ale v dnešním světě najít 14 let starěho člověka, který souhlasí s tím, že dnešní generace dětí a mládeže je tupá a natvrdlá, není obvyklé, řekl bych.
Dáky za názoryDíky za názory.Jakube, těší mě, že máš tento určitý nadhled nad věcí už ve svých 14 letech. Plně souhlasím, že takových lidí mnoho není (byť myslím, že sám jsem k nim také patřil :)).Já bych ani tak neodsuzoval to, že si někdo holí nohy, nebo, že si geluje vlasy a dělá to či ono. Ono důležité je, proč to co člověk dělá. Pokud něco dělám proto, že mi to něco dává, cítím se tak lépe, nebo prostě se tak snažím vyjádřit nějaký svůj postoj, tak mi to přijde OK. Problém je ovšem to, že 90% lidí, kteří takto jednají tak nejednají z vlastní svobodné vůle, nebo proto, že by měli vlastní názor na věc a svým vystupováním jej dávali najevo – byť se tak často snaží tvářit.Většina lidí je skutečně jen obětí marketingových řečí, vlastních předsudků a nátlaku na to zařadit se do \“normální\“ společnosti.Já sám jsem třeba kdysi nosil na krku na řetízku pověšené CD a na čepici připevněný šátek. A byl jsem za divného blázna, na nějž si ukazovali a o němž se mluvilo. Jenže jsem to nedělal kvůli tomu, abych byl \“někdo a něco\“ výjimečného, ale proto, abych demonstroval jak jsou lidé (tehdy spolužáci) svojí uniformitou zaslepení. A po pravdě bavil jsem se jejich reakcemi.Dnes se mnoho lidí snaží tvářit, jak oni jsou výjimeční, jak oni nejdou s davem a kráčejí vlastní cestou, jenže přitom nevidí, že ve skutečností jsou jen součástí \“stáda\“ podobně smýšlejících oveček, jdoucích pod nátlakem většinové společnosti slepě ve víře v neochvějnou pravdu marketingu a propagace. Netvrdím, že občas sám nejsem podobnou obětí – myslím, že alespoň občas je jí každý -, ale vždy se snažím uvažovat o příčinách a následcích a vidět věci z odstupem. Nedat jen na první dojem – ten je totiž mnohdy (navzdory opačným tvrzením) často mylný.Někdo se skrývá za příslušnost k nějakému druhu hudby a říká si nezávislý a \“in\“, jiný se snaží odlišovat poslední módou a nesnese představu, že by vypadal stejně jako ostatní, atd. Jenže co je platné, když všichni chodí jinak oblečení podle nejnovější módy, když ve skutečnosti nenosí to, co je pro ně praktické a pohodlné, ale to, o čem jim v reklamně říkají, že v tom budou výjimeční a obdivovaní.Pro mě \“in\“ je třeba člověk, který se nestydí vyjít ven v hadrech za pár šupů z bazaru, protože jsou pro něj pohodlné a ne člověk oblečený sice perfektně, ale jen kvůli tomu, aby vyjádřil, jak je odlišný a že patří k těm lepším.Nejde o to co máme na sobě, jakou posloucháme hudbu, nebo používáme operační systém, atd. Lidi lze hodnotit jen podle jejich smýšlení a skutků a kdo si myslí, že důležité je to, co je navenek vidět, ten se velmi mýlí.Řídit se vlastním rozumem a srdcem, dnes ale dokáže jen menšina lidí. Bohužel…Jen bych ještě připojil varování z osobní zkušenosti. Člověk, který je skutečně nad věcí a nejde tak zcela s davem (ne ten, který si to o sobě jen myslí), může mít někdy sklony považovat se oproti ostatním za toho lepšího, nebo výše postaveného. Je třeba si ale uvědomit, že tak tomu není. Jedinou přednost, kterou tento člověk oproti té většině má je to, že si dokáže uvědomovat souvislosti a podle nich jednat z vlastní vůle. Nejsme ale lepší, než Ti druzí. I my máme své chyby a předsudky a pokud bychom se začali považovat za něco více, tak snadno sklouzneme do oné marketingové blamáže, který se nám snaží namluvit, že můžeme být něčím více, než člověkem. Jenže mi všichni jsme jen lidé a čím osvícenější člověk, tím pokornějším se vůči světu stává.
Já mám čtrnáctiletého bratránka a šestnáctiletou sestřenku a ti se tak, jak popisuješ v článku, vůbec nechovají, takže jsem ovlivněná asi jimi.Napadá mě, že k pokoře se člověk dostane časem. Mladí potřebují spíš vzory ve společnosti (nemyslím nagelované popové hvězdy), případně výchovu rodičů, kteří často selhávají.
Skvělý článek. A musím souhlasit. Svět se pořád formuje, společnost se obrušuje, obrušují se i morální zásady. Těm starším ročníkům se to zdá strašně špatné, ty mladší už to prostě tak berou. Je to podobné jako s názorem na dívky a chlapce. Dříve žena nemohla nosit ani kalhoty. Dneska jsou hopeři, hoperky, dívky jsou tvrdší. A tak asi vznikly i ty zájmové skupiny. Děti hledají nějakou zábavu, nudí se, chtějí něco ukázat rodičům,… Je to složité.Ale článek je skvělý. ;) Díky za odkaz.
Práce„Musíme s tím něco dělat!\", říkají mnozí a z přesvědčení vstupují do politických uskupení v domnění, že něčeho dosáhnou. „Musíme něco dělat!\", říkají ti radikálnější a tak se uchylují k protestům a blokádám. „Musíme něco dělat!\", říkají ti citlivější a hledají smysl života v sektách, církvích a různých podivných hnutích. „Musíme něco dělat!\", říkají teroristé a uchylují se k atentátům, vraždám a bombovým útokům. Vlastně všichni něco děláme, ale všechno naše počínání jde zcela proti smyslu a cíli naší cesty – spokojené a slušné budoucnosti pro nás a naše děti. Jediné co musíme dělat – a co už bylo známé mistrům a osvíceným všech dob a civilizací – je to, nechtít měnit svět, ale začít u sebe. My všichni – obyčejní lidé – nezměníme svět jen proto, že bychom si to přáli. Můžeme změnit jen sebe! Je na nás stát se slušnými, ohleduplnými, spolupracujícími. Je na nás nehledět na malichernosti, ale hledět vstříc „světlým zítřkům\" (i přes všechnu ideologickou zabarvenost tohoto sousloví). Je na nás dát našim dětem ten nejlepší možný příklad a alespoň se pokusit z nich vychovat trochu lepší a slušnější lidi, než jsme sami. Děti si zvolí svůj cíl a osud, protože není naším úkolem jim vnucovat naše cíle a nesplněné sny. My jim můžeme jen ukázat cestu.Toto je pravda avšak musíme si uvědomit že námi to pouze začíná jak jsem se poučil a stále lidé mají sklony věci uspěchat a proto hledají zkratky objevil jsem jednoduchou věc takouvou formuliSRDCE(to jací jsme) -> HLAVA(jak myslíme) -> OKOLÍ(s kým se stýkáme s kým vytváříme vazby ať chceme nebo ne ni na nás mají vliv jako na někoho větší na někoho menší)no a někdo to má v pořádku jen na 1 místě – donedávna jsem měl srdce na dobré úrovni- pak přišla hlava a už mě bolela z toho co jsem si myslel a zapomínal jsem ty hluboké myšlenky které mne přes den napadly tak jsem si je začal zapisovat a poučovat se z nich dále jsem je aplikovala začal se z nich učit mnohem více z toho jsem poučil svoje srdce a vylepšil ho na úroveń hlavy->(a dnes co vím umím říci před 4 mi měcíci bych promluvil či něco napsal leda někam kam by nokdo nekoukal) nyní jsem se pustil do okolí hold to s kým se stýkáme a komunikujeme má vliv na to co se učíme a jaké rovnice to v nás vytváříKaždý funguje podle určitých vzorců jež si sám za svůj život vytvoří už od zrození přiznejme si toavšak ty vzorce jsou ovlivnitelné – vdlouhodobém negativním prostředí se ztrácejía zbývají nám ty povrchnív dlouhodobém hledisku pozitivního okolí jsme máme čas zacháze do hlubších jednodužších a logicky srozumitelnějších vzorců už jsem se zacyklil nad něčím jiným pardon.Prvotní reakce na článek Teď po dočtení komentářůJe mi spousta věcí jasnější a nejasnější lidé kteří fungují na principech jenž a takto smýšlejí jsou tam kde mohou všemu pomoci málo říkám jen maličkouspíčit evoluci a spojit dát do kontaktu takto smíšlející lidiuční je jako elektrika ohmův zákon U – napětí -rozdíl potenciálů – poměr učitel žáka záleží na odporu a zdroji jak je tvrdý aby zůstalo to napětí učitele stejné a žák se postupem času vypracoval na úroveń zdrojeodpor – drát jako komunikace prostě když není se úroveń přiblížení učiteli masi nehne takže Se učíme okolím a hledáme úspěch a prospěch někdo jen osobní tj frajírci je to tzv rebelství avšak když přesáhne mez stane se katastrofickou pastí pro potenciální učitele jelikož jsou do ní postupen času přesvědčování jiní lidé Pardon usínám. Buďmev kontaktu a spolupracujme učme se dejme druhým pocit svým příkladem že to jak jednají vede leda do záhuby Prakktikuji Blázen je jen ten kdo se vědomě řítí do záhuby. A nehodlá s tímnic udělat . Člověk může všechno jen je musí být schopen vydržet dělat pro to tak dlouho dokud neuvidí výsledky. myšlenka->slovo->činMyšlenky-> pocity -> činy-> výsledkyNo tak dělejme podle našeho nehlubšího přesvědčení a jak píše Dáky za názory Přemek V. Držet a vylepšovat jen ve směru z dlouhodobého hlediska nejvýhodnějším – a pokud možno tu po sobě ten řetězec zanechat i dalším generacím Nic žijte a dejte věci dochodu tak dobře jak jen můžete.S díky Skyp
Najst sam sebaObjavit kto som, a tym objavit Boha je jediny ucel ludskeho zivota. Sri Ramakrishna