Mám rád filmy o lidech, citech a vztazích. Filmy, které ukazují, jak může být někdy osud zamotaný, nebo jakou cestu je někdy třeba projít k dosažení nějakého – možná neznámého – cíle. Takovým filmem je i film My Blueberry Nights – Moje borůvkové noci.
O tomto filmu z roku 2007 jsem se prvně dozvěděl už před pár měsíci, kdy jsem si četl na internetu nějaký článek ohledně mé oblíbené herečky Rachel Weisz. Podle toho, co jsem se o filmu tehdy dočetl, jsem nabyl přesvědčení, že to je film, který stojí za to vidět – už jen kvůli skvělému hereckému obsazení a navzdory zatvrzelým realistům bez romantické duše, co nedokážou chápat film, který je o citech a osudech. Dnes se mi konečně tento film dostal do rukou a já tak měl příležitost jej zhlédnout. Musím říct, že mě nezklamal.
Film My Blueberry Nights je příběhem dívky Elizabeth (v podání zpěvačky Norah Jones), která, poté co ji opustil přítel, hledá sebe samu. Ve svém zklamání nachází přítele v podobě Jeremyho (Jude Law) – majitele noční kavárny. Jednoho dne ale Elizabeth bez rozloučení odchází. Během následujícího roku pracuje jako servírka a obsluha v baru v několika městech po celém území USA a snaží se uspořit si na vlastní vůz a najít nový směr svého života. Během své práce pozoruje a poznává nové lidi s jejich problémy, radostmi a osudy – rozvrácené manželství policisty a nočního alkoholika Arnieho (David Strathairn) a bývalé alkoholičky Sue Lynne (Rachel Weisz), nebo hazardní hráčku Leslie (Natalie Portman), která odešla od svého otce a bojí se návratu. O svých zážitcích – aby se vypovídala" – stále píše Jeremymu, který se Elizabeth snaží nalézt, ovšem bez úspěchu. Po téměř roce se Elizabeth vrací…
Nebudu více psát – máte-li zájem, tak si film sežeňte a určitě se na něj podívejte. Předem ale varuji všechny racionální duše, které hledají příběh s jasným začátkem a koncem, akcí, dějem a kdo ví čím, že tento film není pro ně to pravé ořechové. Máte-li ale – tak jako já – rádi filmy, které jsou spleteny z pavučiny citů, příběhů a osudů, pak mohu film Moje borůvkové noci v režii Kar Wai Wonga jedině doporučit.
PS: Dalším podobným filmem, který mohu také doporučit je film Lost in Translation – Ztraceno v překladu. V hlavních rolích: Bill Murray a Scarlet Johanson. Režie: Sophia Coppola.
Teď o prázdninách se na filmy dívám častěji a musím říci, že jeden, který není přímo v mém oblíbeném žánru, mě velice zaujal. Jedná se o takový romanticky a poetický příběh, film se jmenuje A co když je to pravda. :)
Dobrý filmFilm A co když je to pravda? znám a máš pravdu – je to povedený film. Viděl jsem jej asi před čtvrt rokem.