Když se tak dívám na svůj blog, zjišťuji, že jsem již poměrně dlouho nepublikoval žádné události ze svého života. Ne, že by se nic nedělo, ale nějak nebyl čas a možná ani chuť se s tím vším vypisovat. Nevím, nakolik někoho jiného může zajímat něco málo z mého soukromí, ovšem jelikož tento blog je zároveň mojí osobní e-pamětí", mají tu i informace z mého života své místo. Rozhodnete-li se tedy mé zážitky sdílet se mnou, pak vás vítám u článku, v němž si v rychlém sledu zopakuji pár pro mě významnějších událostí z uplynulého období.

A začnu hned na začátku října. Od 1. 10. se mi totiž změnil pracovní cyklus. Nedošlo k tomu tedy hned, jelikož tou dobou jsem zrovna ležel doma na nemocenské, ale oficiálně je tomu tak již od počátku toho měsíce. Po třech letech, kdy jsem chodil do práce vždy od pondělí do pátku od půl sedmé do patnácti hodin, jsem začal pracovat na směny střídající se po krátkém a dlouhém týdnu. Nově tak pracuji vždy v jednom týdnu pět dnů a v druhém týdnu pouhé dva dny po dvanácti hodinách.

Jelikož jsem noční člověk", tak pro mě nebylo příjemné, že nyní musím do práce vstávat již v půl páté ráno (když chodím spát vždy nejdříve až kolem jedné hodiny po půlnoci), ale jinak si nemohu stěžovat. Krom mírného zvýšení platu díky navýšením za práci o víkendech a svátcích (což ale řeším až v poslední řadě), je konečně po několika měsících v práci zase relativně klid. V poslední době totiž docházelo na pracovišti často ke zbytečným rozepřím, kvůli naprostým malichernostem, čemuž je nyní konec. Pracuji na obrozené" směně, kde se nám společně pracuje dobře a do práce se po delším čase člověk opět i těší. Nejsou tu lidé, kteří by vám neustále stáli za zády a stěžovali si ať už pracujete tak, či onak, takže si dovedete představit, že se člověku pracuje mnohem lépe a s větší lehkostí. Navíc mám nyní i relativně více volna – zejména tedy v ty krátké týdny, kdy si již kvůli návštěvám ve škole, nebo cestám za setkáním s přáteli, nemusím brát zbytečnou dovolenou.

Takovéto nové pohodové složení směny bylo třeba i řádně oslavit a právě proto jsme se s kolegy sešli 12. listopadu v místní hospůdce, kde jsme si užili řádnou porci legrace. Ostatně pokud jde o setkání s přáteli, tak i v uplynulém období jsme se několikráte sešli s kolegy" z naší hudební party, tj. s Markem aka DJ.Deathem a Ottou, alias Štůrem aka DJ.Magicem. No a z tohoto seznamu nemohu vynechat ani Standu, k němuž mám namířeno i o tomto víkendu.

Mám novou kočičku, respektive kocourka. Ne, nelekejte se – stále se mi líbí dívky :). Možná si vzpomínáte, že jsem zde před časem psal o tom, že nám umřel náš kocourek Chcípa. Tedy v té době to ještě nebylo stoprocentní, ale krátce po sepsání odkazovaného článku jsme našeho mrtvého kocourka nalezli a také řádně pohřbili na naší zahradě. Jelikož si ovšem naší zahradu bez kočky tak nějak neumíme představit, sháněli jsme se po novém roztomilém kočičím stvoření, jež uctívali již staří egypťané.

Právě takovouto malou šelmičku jsem si domů přinesl v úterý 11. listopadu od kolegyně Jarky. Malého asi dvou až tří měsíčního kocourka Ferdu jsme u nás rádi uvítali a i on si již přivykl novému prostředí. Je to zkrátka takový chlupatý mazlíček, jež roste jako z vody a věřím, že se nám společně bude dařit a užijeme si mnoho zábavy.

Ovšem nejen pozitivní události přineslo minulé období. Jednou z těch negativních byla třeba zpráva o úmrtí našeho vrátného, jež byl současně otcem jedné z mých bývalých kolegyň a nynější servírky v hospůdce, kde jsme společně s naší novou směnou slavily již zmíněného 12. listopadu. K této smutné události došlo bohužel hned den na to a všechny nás zasáhla.

Nechci ale končit touto smutnou zprávou, takže se chci vrátit ještě k něčemu pozitivnímu, co se událo koncem října. Od 25. do 28. října jsme totiž měli milou návštěvu. Nečekaně a dopředu neplánovaně, nás totiž navštívila teta Marie (jíž všichni říkáme Marka) z Moravy a spolu s ní i moje malá sestřenice Karolínka. Měl jsem to štěstí, že jsem během víkendu zrovna nebyl v práci, takže jsme si užili spoustu zábavy a her. I počasí nám přálo a tak jsme si užili babího léta do sytosti, včetně např. pouštění draka. Zkrátka bylo to fajn.

Na úplný závěr se ale vrátím opět do současnosti. Před několika málo dny nám, po snad patnácti letech, dosloužila stará televize značky Orava. Nastal tedy správný čas ke koupi něčeho novějšího. Výběr byl ponechán na mě a tak jsem vzhledem k okolnostem zvolil LCD televizor značky Samsung, konkrétně model LE32A436. O důvodech své volby se zde nebudu více rozepisovat a nechám si toto pro případný další článek. Napíšu jen tolik, že s touto značkou mám dobré zkušenosti a podobnou televizi jsme před několika měsíci společně kupovali i se Standou.

No a to by bylo v krátkosti víceméně vše. Život zkrátka přináší radosti i chmury, ale celkově se dá říct, že je moc fajn. Jediné co mě neustále trápí je fakt, že nestíhám vše, co bych potřeboval. Možná si jen neumím dobře rozvrhnout čas, možná si pro sebe chystám více úkolů, než mohu sám stihnout. Ať tak či tak, mám nyní až do 7. prosince trochu času na to, vypořádat se s některými z úkolů, jež jsem si stanovil. Mám totiž momentálně dovolenou. Již nyní ale vím, že vše nestihnu a tak tajně doufám, že alespoň to nejdůležitější a nejakutnější si stihnu připravit. Mohu prozradit i to, že některé z těchto úkolů se týkají i tohoto blogu, konkrétně několika rozpracovaných článků, jež jsem dosud neměl čas dokončit a připravit pro finální publikování. Takže se těšte, držte mi palce, ale hlavně se mějte fajn a ať se vám daří ;).

Komentáře