Je tomu přibližně rok, kdy jsem poprvé navštívil bezva akci Belly Dance, kterou pořádá Mája – moje bývalá učitelka psychologie a občanské nauky a současná známá s níž si vždy velmi rád povídám, protože máme mnoho společných názorů na svět kolem nás. Jelikož mě již loňský ročník zaujal, věděl jsem jistě, že přítomen bych byl rád i u ročníku letošního, který se konal v neděli 8. března v Sokolově. A tak se také stalo a já se na tuto akci opětovně vypravil. Pro ty z vás, kdo netuší co je Belly Dance vlastně zač, napíši, že jde o vystoupení tanečnic orientálních tanců, přičemž letošní ročník byl již pátým v pořadí. Připravil jsem pro vás krátkou reportáž" z této akce, včetně dvou videozáznamů.
Před rokem jsem se vydal na tuto akci na pozvání Máji a nevěděl jsem, co přesně mám o ní čekat. Už po prvních minutách jsem ale zjistil, že jde o opravdové umění jak se patří, navíc pro muže o to zajímavější, že zde je k vidění mnoho pěkných žen :). Ale nejen jich. Tančit břišní tance (tzv. Raqs Sharki – tance východu) totiž mohou i děti, nebo handicapovaní, jak dokázali i při letošním vystoupení.
Na terase nad tanečním parketem
Má letošní cesta nebyla zcela jednoduchá. Na rozdíl od loňského roku totiž již pracuji ve směnném provozu a zrovna na tuto neděli mi připadal pracovní den. Naštěstí máme chápající nadřízené, takže domluvit se na tom, že z práce odejdu o dvě hodiny dříve nebyl problém. Již v loňském roce jsem zval na tuto akci i kolegu" Štůra a Marka, ale ani jeden z nich tehdy nakonec nejel. Letos jsme se však na akci vydali společně se Sťůrem. Nevěděl jsem také, zda se na akci neuvidím s Věrkou od nás z práce, která se rovněž chtěla jet podívat a která se sama Májiných kurzů účastní, ale nakonec jsem ji tam nikde nepotkal. Třeba jsem ji ale jen v tom množství lidí neviděl.
Májin tanec s vějíři
Počítal jsem s tím, že si podobně jako vloni s Jardou sedneme před začátkem vystoupení do restaurace v Horňáku", kde se celá akce konala, ale k mému překvapení bylo zavřeno, takže jsme nakonec museli čekat na chodbě. Jít někam jinam na oněch třicet minut by se stejně nevyplatilo a navíc v sychravém počasí tohoto dne se nám stejně nikam nechtělo. Počkali jsme si tedy se zakoupenými vstupenkami na dobu, kdy se začalo vpouštět do sálu. Během našeho čekání se počet návštěvníku zněkolikanásobil a tak když se začalo vpouštět do sálu vznikla téměř tlačenice" u dveří. Oproti loňskému roku jsem měl v úmyslu si sednout hned vedle tanečního parketu u jednoho z připravených stolů, ale nakonec jsem usoudil, že výhled z terasy druhého patra" je přeci jen lepší. Ačkoliv totiž máte tanečnice poněkud dále, máte současně i velmi dobrý výhled na celý taneční parket.
V restauraci U Havrana
V osmnáct hodin začalo samotné vystoupení. Na řadu přišli jak klasické orientální tance, tak tance folklorní, tance s mečem, s vějíři, se závoji, či s křídly bohyně Isis". A věřte mi – bylo na co se dívat. Rozhodně teď nemám na mysli pouze půvabné tanečnice, ale zejména skutečnou ladnost pohybu a souznění s hudbou, jejíž rytmy mě nenechávají chladným. Kromě Máji, která působí jako lektorka orientálních tanců v Karlovarském kraji, vystoupila i její skupina Salome a další. Vystoupení skončilo krátce před osmou hodinou večerní a já už teď vím, že se budu chtít zúčastnit i příštího ročníku. Snad mi to opět vyjde…
Tanec Máji a skupiny Salome
Se Štůrem jsem měli zakoupenu společnou jízdenku vlakem, ale jelikož do jeho odjezdu nám zbývalo ještě něco přes hodinu, bylo na čase uvažovat o návštěvě nějaké restaurace. Nakonec jsme zvolili jednu z našich oblíbených – restauraci U Havrana, kde jsme se před cestou domů ještě řádně najedli a napili.
Se Štůrem na Sokolovském nádraží
Po příchodu domů jsem unavený usnul v křesle. Aby také ne. Během předchozích pracovních dnů jsem toho mnoho nenaspal. Usnul jsem ale s velmi pěkným zážitkem a už se těším, až si budu moci podobnou cestu opět zopakovat.
Vlak pokračuje dál…
PS: Omluvte horší kvalitu videa, ale natáčel jsem pouze mobilem ;).