Dělám to tak již několik let po sobě a stále mne to neomrzelo. Jakmile začíná léto a s ním mezinárodní filmový festival, tak odjíždím do Karlových Varů, abych si zde řádně odpočal a zrelaxoval se. A nejinak tomu bylo i letos. Tento článek však nebude ani tak o tom, co jsem letos v Karlových Varech konkrétního zažil, ale zejména popisem toho, proč mám vlastně tohle město – a zejména v období festivalu – tak rád. Navíc mi umožní zpracovat i další dvě témata, která již delší dobu nosím v hlavě, respektive se jich alespoň dotknout. Proto jsem se – alespoň krátce – rozepsal i o kultu celebrit" a také o tom, že si rád připlatím za zážitky, protože za ně nakonec platíme všichni, ať chceme, nebo ne…

Jeden z mnoha krásných výhledů na Karlovy Vary

Pravdou je, že do Karlových Varů nejezdím primárně kvůli festivalu a kvůli filmům. Zastávám totiž názor, že film mi neuteče. Pokud je dobrý, pak se nejspíše dostane do distribuce a bude tedy dříve nebo později k vidění v jakémkoliv kině, v televizi, nebo na DVD (případně to jistí internet :)). Ne, že bych se do kina podívat nešel, ovšem tohle je to poslední, nač mám ve Varech čas, nehledě na to, že brzy ráno, kdy je k sehnání nejvíce lístků, tu obvykle vůbec nejsem přítomen a podstupovat odpoledne různé peripetie se sháněním lístků – to děkuji, ale neprosím… Ne. Na festivalových Varech mne láká něco jiného. Tím něčím jiným" je neopakovatelná atmosféra tohoto města, dotek luxusu a zejména město samotné.

Žiji relativně nedaleko od Karlových Varů (něco málo přes 30km), ale mé městečko (které mám však velmi rád) lze označit spíše za malé a usedlé. Oproti tomu jsou Karlovy Vary již pravým velkoměstem" se vším k tomu náležejícím. Jednou z věcí je fakt, že na každém rohu tu potkáte nějakého cizince – zkrátka a dobře dokonalý multikulturní mix. Je pravda, že obyvatel Prahy, nebo jiného velkého města, toto nejspíše neocení, neb to považuje za samozřejmé, ovšem pro mne je tento vstup z malé české obce do multikulturního světa vždy velmi inspirativní. Zvláště pak v době filmového festivalu je město touto multikulturní, artovou atmosférou přímo prosyceno. A pak jsou tu samozřejmě hvězdy a celebrity…

Před Thermalem bývá během festivalu rušno

Ostatně, když už je řeč o celebritách… Stále se podivuji tomu, jak dokáží média udělat z lidí polobohy". Ano, i já jedu do Varů s tím, že zde potkám někoho slavného a že se mi jej třeba podaří ulovit" objektivem mého fotoaparátu. A daří se, neb slavných a mediálně známých lidí zde potkáte opravdu pěknou řádku – od herců, režisérů, či hudebníků až po politiky. Často dříve, než si uvědomíte, že dotyčného odněkud znáte", je již tento ztracen v davu :). Na druhou stranu však už tak nechápu ono šílenství, které přítomnost někoho slavného v lidech vyvolává. Jakoby snad někdo byl nějaký nadčlověk, jen kvůli tomu, že je jeho tvář známa z televize. Jakoby snad neexistovali stovky a tisíce schopných lidí (a umělců), kteří jsou však neviditelní", neb nemají mediálně provařenou tvář". Je to na jednu stranu trochu pochopitelné, že člověk má zvláštní pocit z toho, potká-li na vlastní kůži někoho, koho dosud znal např. právě jen z televize. Na stranu druhou je to i lehce smutné a po pravdě nezávidím těmto slavným (lépe řečeno známým) osobnostem jejich velkou veřejnou známost, neb za ni platí velkou ztrátou soukromí a tím často i nemožností jednat zcela nezávisle a svobodně. Ostatně koho z vás by bavilo, aby se každou chvilku probíralo v bulvárním tisku co jste si vzali na sebe, s kým jste přijeli, proč, s kolika korunami v peněžence, atd.? Koho by bavilo být v každou chvilku středem pozornosti objektivů desítek fotografů i při běžné cestě po městě? Vyvstává zde otázka, zda je sláva a úspěch skutečně jen záležitost mediálního charakteru a zda by vůbec nějaké star" existovali, nebýt mediálního lesku. Domnívám se, že těmito hvězdami" by se docela dobře mohli stát docela jiní lidé a faktem je, že by nejspíše nikdy nedošli takové úspěchu a známosti v mezinárodním měřítku. Zde tedy média hrají úlohu veskrze dvoustranou…

Podvečerní Kolonáda

Ovšem ani atmosféra, ani filmové hvězdy" nejsou jediným důvodem, proč navštívit Karlovy Vary. Jedním z hlavních důvodů je prostý fakt, že toto město je skutečně krásné. Zasazeno do nádherné krajiny, zaklíněno mezi kopci plnými zeleně, obklopeno desítkami vyhlídek a rozhledem… Samozřejmě i zde najdete zákoutí, která nejsou tak nablýskaná. I zde najdete uličky, které by zasloužili řádnou rekonstrukci. Také tady jsou kus od centra úplně obyčejná a běžná nudná sídliště. Jenže jediná návštěva okolní krajiny, či procházka po historickém centru města vám dá zapomenout na ona negativa a vy si prostě budete užívat onu atmosféru luxusního, drahého, ale krásného města. Asi je to individuální, ale právě a zejména kvůli onomu souladu města z okolní krajinou, mám Karlovy Vary mnohem, ale mnohem raději, než třeba Prahu, která i přes své historické krásy a památky na mě působí šedivým a trochu nudným dojmem, který ovšem z Karlových Varů mít nemohu.

Z kopců kolem města je opravdu krásný výhled

Abyste si však Vary opravdu užili do sytosti, tak musíte být ochotni a připraveni platit. Ne, že byste nemohli vyrazit třeba jen s batohem, pohárkem na minerální vodu a svačinou v kapse – můžete. Nezažijete ovšem onen lehký dotyk luxusu, který je – alespoň částečně – dostupný i vám a o němž jsem se již na začátku zmiňoval.

Je třeba šetřit – slýcháme to všude a obzvláště v současné celosvětové ekonomické situaci. A šetřit třeba jistě je. Já osobně ale nejsem zrovna příznivcem nějakého velkého hromadění statků na později". Žiji totiž teď a tady a co bude zítra mne sice zajímat musí, ale z velké části stejně nemám možnost to ovlivnit. Tak proč se tím tedy zbytečně trápit, během produktivního života živořit a šetřit horentní sumy na důchod", jehož se klidně nemusím dožít? Já osobně se raději řídím pravidlem pouštěj svůj chléb po vodě, jednou se ti vrátí".

Mám to štěstí, že přestože nevydělávám žádné horentní sumy, tak pár tisíc na léto si vždy našetřím. A mohu si tedy Vary užít přesně tak, jak to mám rád. Opravdu to není o ubytování v drahých hotelových pokojích (byť bych se zde rád alespoň jednou rozšoupl" a na pár dnů se ubytoval :)). Není to ani o nutném navštěvování drahých restaurací. Je to spíše o osobním
přístupu. O tom, že si můžete dovolit nebýt jen jedním úplně obyčejným" člověkem z davu. Možná je to malichernost, ovšem já si tento pocit velmi rád užívám v restauracích. Budete-li se mne ptát jak mohu mít v restauraci tento pocit, pak je to např. o tom, že neváhám dát číšníkovi klidně padesát korun spropitného u oběda v hodnotě dvou set korun, jen kvůli tomu, že byl milý a ochotný. Jednak to beru jako ocenění něčí práce, za druhé pak i jako investici, neboť vím, že až přijdu příště, tak budu obsloužen mezi prvními a pozornost nejen číšníkova, ale i ostatního personálu, mi bude věnována ve zvýšené míře. A za to já si rád připlatím, jelikož spokojenost je pak na obou stranách. Proto nemusím lidi, kteří přijdou do restaurace, tváří se jako zbohatlíci, okázale vystavují nadutou peněženku a nakonec nenechají na spropitném nic, nebo nějaké tři koruny.

Mnohdy horečně hledaný Kamzík :)

Jednoduše řečeno si platím za pocity. Občas mi někdo z rodiny vytkne, že jsem blázen, když takhle utrácím na spropitném. Ovšem je to tak? Není to spíše o tom, že každý z nás platí za pocity? Vždyť každý si koupí to co se mu líbí, ačkoliv to třeba není nutné. Někdo třeba iPhone, protože se mu prostě líbí a přijde si s ním více in", ačkoliv by mu funkcemi dostačoval obyčejný hloupý" telefon. Jiní si zase zaplatí luxusní pobyt někde u moře – kvůli onomu zážitku a pocitům. Platíme za pocity – všichni! Proto opravdu neřeším, zda nechám v restauraci nějakou tu dvacetikorunu navíc. Proč bych to dělal? Ostatně utratil bych ji tak jako tak a možná jen za nějakou jinou pitomost" a takhle alespoň vím, že tato dvacetikoruna dokáže dát radost oběma stranám – mě, jakožto zákazníkovi, který rád ocení něčí práci a má dobrý pocit, může-li alespoň v téhle chvíli působit tak trochu jako někdo" a samozřejmě i číšníkovi, kterého takovéto spropitné od zdánlivě obyčejného" hosta jistě potěší :).

Takové jsou tedy moje" Karlovy Vary. Inspirativní, luxusní, odpočinkové a … krásné.

PS: Pár fotografií z letošní návštěvy Karlových Varů můžete najít v mém albu na Facebooku.

Komentáře