Tak vás všechny po dvouměsíční odmlce opětovně zdravím z mého blogu. Je pravdou, že jsem to s tím blogováním během léta tak nějak flákal", ale jistě mě pochopíte. Zkrátka jsem si užíval léta a nebyl čas tu publikovat dílčí zážitky, či snad nějaké bezobsažné nesmysly – ostatně těch dílčích zážitků, pocitů, atd. si celé léto užívali moje kontakty na Facebooku ;). Facebook ale není vše a blog je přeci jen něčím stabilnějším a ne tak prchavým. A jelikož bych si tedy rád uchoval své zážitky ve formě nějakého trvalejšího zápisku, tak vzniká tento článek…

Červenec

Karlovarská Kolonáda během charitativní akce

Své léto jsem zahájil hned začátkem července během dovolené. A ano – opět jsem byl v Karlových Varech – dějišti světoznámého filmového festivalu. O tom jsem zde ale již krátce psal koncem července. Rozebírat své zážitky den po dni asi nemá cenu. Stačí, když napíšu, že bylo fajn, prošel jsem celé město i jeho rozlehlé okolí a navštívil snad všechny možné vyhlídky, které se okolo města nacházejí. A nezabránila mi v tom ani celkem častá nepřízeň počasí. Ten výhled z okolních kopců je zkrátka překrásný…

Vyhlídka Karla IV. – jedna z mnoha rozhleden

Krom toho jsem samozřejmě viděl mnoho (nejen) filmových hvězd včetně Johna Malkoviche, Miloše Formana a Antonia Banderase. Náhodou jsem se také ocitl i v novinách – totiž na jedné fotce v MF Dnes ;). Být v novinách na jedné stránce spolu s Banderasem a Formanem si považuji za štěstí, ač jde jinak samozřejmě o něco zcela nepodstatného :). Pochválit také musím restauraci Sklípek, která se pro nás stala v KV útočištěm s příjemnou obsluhou, dobrým jídlem i slušnými cenami. Díky tedy patří zejména pohodovému číšníkovi Jirkovi, Alence i všem ostatním z personálu a kuchyně. Díky – určitě se zase vrátíme ;).

Zprava: Já, kamarád Otto aka DJ.Magic a číšník Jirka ve Sklípku ;)

Krom Karlových Var jsem si ale užíval výlety a cesty i jinde. Zašel jsem si na Kolovou do restaurace U čertova mlýna, kde mají vynikající pizzu, dobré pivko a také malibu – což se zase tak často nevidí (minimálně tam, kam chodím já). S kamarádem jsem si prošel krajinu v okolí Chlumu Svaté Máří, kde jsem dosud vůbec nebyl, bo jsem vždy chodil maximálně z druhé strany města. Přivedlo mě to na myšlenku, že bych se rád jednou vydal do Karlových Var pěšky – těch cca. 35Km by člověk dal a přes ty kopce je to od Chlumu prakticky na dohled ;). No uvidíme do budoucna…

Skoro jak někde u moře – Lítovská výsypka za Chlumem

Výhled na okolní krajinu nedaleko od Chlumu Svaté Máří

Pozn. Fotografie z Karlových Var jsou veřejně dostupné v mém albu na Facebooku ;).

Samozřejmě mě ještě během dovolené čekalo i několikero setkání s přáteli a posezení v mé oblíbené hospůdce U Kláštera v Sokolově. Tam jsem se sešel kupříkladu s Martinem. A užil jsem si rovněž grilování. Např. to, které jsme pořádali spolu se Standou a jeho rodinou, spolu s jeho kolegou Kubou a dvěma dalšími členkami pedagogického sboru, v Habartově 16. července. Protáhlo se to až do pěti do rána a bylo opravdu fajně.

Standa u plného stolu při naší grilovačce ;)

Kamarád a spolužák Martin spolu se mnou U Kláštera v Sokolově

Hned o dva dny později – 18. července – jsem se vydal na tradiční třídní sraz s naší třídou ze střední školy. Některým tradičním" hostům (např. Patrikovi) to letos nevyšlo, ale zase se ukázali spolužačky, které jsem zatím od školy neviděl. Nálada myslím super a já si tato naše každoroční setkání maximálně užívám. Vždy jsem totiž rád, když mohu vidět lidi, s nimiž jsem ještě před pár lety trávil prakticky skoro každý den a které již, po odchodu ze školy, vídá člověk jen sporadicky.

Sraz utekl jako voda a poslední dovolenkový víkend se tak trochu v nostalgické náladě a nechuti k návratu do práce. Jako bych snad čekal, že mě tam čeká něco nemilého. A čekalo. Hned po návratu do práce jsem se dozvěděl, že nás zase čekají velké změny a přesuny lidí z jedné směny na druhou, mezi nimiž jsem měl být i já… Ne snad, že bych měl něco proti lidem z druhé party, ale přeci jen jsem si za těch posledních pár měsíců na současnou sestavu více než přivykl, bo si výborně rozumíme a naše pracovní doba se nese ve znamení zpěvu a smíchu – a práce nám tak jde dobře od ruky.

Spolužák Vláďa a já na třídním srazu

Psal se již téměř konec července a já měl před sebou tři podařené akce. Tou první byl již tradiční Den Ohře pořádaný u nás v Kynšperku 25. července s vydařeným ohňostrojem. Druhou – domácí – bylo sté vydání pořadu Kissmánie na rádiu