V posledních měsících jsem se zde na blogu opět odmlčel. Nebyl čas, chuť ani motivace psát. Nyní se ale trochu času našlo, motivace je zpět a tak se i já vracím na svůj blog, abych krátce popsal, jak se mi daří a co nového se v mém životě děje. A není toho málo.
Ostrava!!!
Tomáš, Patrik a já
Koncem března – přesně jednadvacátého (což byl poslední první jarní den na toto datum na dlouho připadající) – jsem se opět po roce s kamarádem Tomášem vydal na cestu přes celou republiku až na Ostravsko za kamarádem Patrikem. Naším cílem už nebyl Frýdek-Místek jako před rokem, nýbrž přímo Ostrava, kde Patrik nyní žije. Krom návštěv místních hospůdek a ochutnávek zlatavého moku jsme měli samozřejmě naplánován i společný program, který jsme hned druhého dne začali naplňovat. Ještě před tím jsme ale večer řádně oslavili jaro v blízkých ostravských hospůdkách Radegastem, Ostravarem, Záviší i poctivým Kozlíkem :).
Ostravar!!! ;)
Druhý den zamířili naše kola do Polska, kde byl naším cílem nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim (Auschwitz).
Práce osvobozuje – jak příznačný vstup do vězení… :(
Člověk o koncetračních táborech již mnohé slyšel a četl, ale dokud to nevidí na vlastní oči a nemá s tím místem přímou zkušenost, tak neví vlastně nic a celé se jej to vlastně netýká. Když ale vidíte ty stovky rozbitých brýlí, tisíce bot, včetně dětských, pomůcky denní potřeby na hromadách, nebo kufry, či místa, kde zde věznění přežívali, nemůže vás to nechat chladnými. Ani nás nenechalo a proto jsme o tomto místě mluvili ještě dlouho do večera i po našem návratu zpět do Ostravy.
Třetího dne našeho putování jsme se vydali do Rodiště Leoše Janáčka – obce Hukvaldy – známého to místa se zříceninou hradu. Hrad sám byl bohužel zavřený, neboť otevřen je až od dubna, nicméně to nám nebránilo si jej řádně prohlédnout alespoň z vnějšku a potěšit se též výhledem do okolní krajiny.
Výhled do kraje od hradu v Hukvaldech
Cestou z hradu jsme se nezapoměli zastavit ani v restauraci Lašská jizba a řádně se posilnit na další cestu směrem do Frýdku-Místku, který jsme stejně tak nemohli ani letos vynechat.
Čtvrtý den se nesl ve znamení Tomášových narozenin a toulek Ostravou. Od dopoledních hodin jsme tedy prošli městem od Stodolní ulice, přes slavné Bazaly Ostravského Baníku až po Vítkovice. Neopoměli jsme navštívit ani Ostravskou ZOO. No a samozřejmě také několikero místních hospůdek ;).
Teraz jsem na Stodolní synku… ;)
Baník!!! :)
Na zdraví…
Pátý den jsme se opět vrátili do Frýdku-Místku. Po roce jsme se zastavili v Místecké Šatlavě a setkali se tu opět s onou pohlednou servírkou ;), později jsme se sešli s Patrikovými přáteli a trochu rozvířili vody noční diskotéky – přespali jsme zde právě u oněch známých. No a tím naše cesta pomalu končila – šestého dne jsme se vrátili do Ostravy, odkud jsme kolem poledního vyrazili – i s Patrikem – zpět směrem na Západ Čech.
Zážitků bylo samozřejmě mnoho a nebudu je zde do podrobna rozepisovat. Odkážu vás jen do Fotogalerie, kde najdete alba z celé této cesty ;).
Duben 2011
Už cestou z Ostravy jsem cítil, že na mě „něco leze“ a tak se také stalo a já jsem po návratu skoro dva týdny „promarodil“. Ale co se dá dělat – za zážitky se platí :). Jinak už byl Duben opět relativně všedním měsícem – práce, sem tam nějaká ta správa počítače, atd. Více se toho událo až v druhé polovině dubna, kdy jsem si po několika letech – kdy jsem o tom pořád jen uvažoval, ale investoval do něčeho jiného – koupil zcela nové kolo Kellys Oxygen grey 2011.
Mé nové kolo Kellys ;).
Vlastně mě k tomu inspirovala především loňská 70km cesta na horu Dyleň a zpět, kterou jsem absolvoval s kamarádem Standou, Tondou a Částym. Pokud bude počasí a čas přát, rád bych se letos na tuto cestu opět vydal a proto chci mít vlastní kolo a trochu se též „rozjezdit“ a nejet tak zcela bez příprav :). A už jsem začal – během pár dnů už jsem najezdil něco málo přes 100km :).
Vloni na Dyleni ;)
Jak tedy vidíte, daří se mi vcelku dobře, jezdím si, užívám si a jsem v pohodě ;). Krom toho fotím (viz. galerie) a i na muziku se občas najde trochu času, ale o tom zase příště ;).
Hezká fota, skvělé zážitky, a určitě kopec srandy, jen škoda že m ito letos nevyšlo, tak snad příště :-)
Zážitky fajn a sranda byla, to je jasné :). Tak věřím, že budeme-li tam mít zase příště cestu, tak to vyjde a někde se alespoň na chvilku sejdeme ;).
Jinými slovy jel jsi do Ostravy, tam zalezl do hospody, pak jel do Polska, cestou vzal každou druhou hospodu, a to po cestě tam i zpět. A pak sis ještě zajel na kole do dalších vzdálených hospůdek. :-)
A teď vážně: Včera jsem shodou náhod koukal na zajímavou přednášku o tom, jak si zachovat životní rovnováhu. Když čtu tvůj článek a vidím fotky, říkám si „jo, přesně tak to má být“. Jen tak dál. :-)
@Petr Loukota
Díky za komentář. Tak nějak to bylo, to máš pravdu :). Ale jak píšeš – je to o zážitcích a rovnováze. Trvale opakované činnosti (jako třeba chození do práce :)), jsou postupem času ubíjející a hlavně člověku pak čas neskutečně letí, roky plynou a nic se prakticky neděje. A proto je dobré mít co nejvíce zážitků, protože život poměřujeme právě zážitky a čím víc zážitků, tím delší a bohatší nám život připadá. Nemusí to být nějaké super hyper zážitky – stačí obyčejné všednosti jako je setkání s přáteli, výlet, projížďka na kole, posezení u ohně, či grilování. Ale právě to jsou věci, na něž si vzpomeneme a které nám zůstávají. Zkrátka je to o onom umění radovat se z maličkostí ;).