Je tomu pár dnů co jsem si zakoupil nový notebook, který mě donutil se trochu více zamyslet nad úlohou hlavního počítače v dnešní době. Tím notebookem je jeden z aktuálně myslím nejlepších notebooků velikosti displeje 11,6′ – Lenovo ThinkPad Edge E130.
Jak jsem s notebookem spokojen, co mě vedlo k jeh koupi a jaké s ním mám plány do budoucna – to vše v této „nerecenzi“ skvělého kousku výpočetní techniky.
Proč notebook…
Již delší čas jsem přemýšlel na koupí nového notebooku. Můj „stařičký“ a několikráte upgradovaný netbook Eee PC 901 sice stále slouží, ale přeci jen – na nějakou práci to není. Mrknout na mail, web, atd., to zvládá, ale i ten web je již dnes náročnější a první verze Atomu od Intelu hrozně pomalá. Proto jsem chtěl koupit nějaký stroj, který by byl podobně mobilní, dosahoval podobně dlouhé výdrže na baterii a současně byl jeho výkon vhodný i na náročnější práci. Po dlouhém hledání jsem se začal rozhodovat právě mezi variantami modelu Lenovo ThinkPad Edge E130.
Proč právě tato řada? Protože je jednoduše bezkonkurenční. Pravda – za nižší cenu seženete stejně výkonný ASUS s dotykovým displejem, ale… Ale k čemu to? Nejen že s výdrží na baterii na tom budete mnohem hůře, ale rovněž zapatlaný lesklý displej nebude zrovna žádná sláva. Lenovo ThinkPad Edge v sobě kloubí jen ty nejlepší parametry – matný displej, výběr z několika procesorů, rychlý pevný disk, rychlou RAM a především výdrž na baterii až 8 hodin, která je skutečně skvělá.
Vyplatí se počkat…
Začal jsem nad notebookem uvažovat již koncem loňského roku a udělal jsem dobře, že jsem s koupí počkal, jelikož mi to umožnilo ušetřit. Ceny sice zůstávají v podobné cenové hladině, ale zlepšuje se konfigurace. První modely měli ještě pomalé disky s 5400 otáček. Novější již rychlé se 7200 otáček. Výhoda ThinkPadu však spočívá také v tom, že má volný mSATA slot do nějž lze zakoupit SSD disk a na něj pak přesunout systém. A to jsem také chtěl udělat, neboť po tom, co již několik let používám v desktopu SSD jako hlavní systémový disk bych se k HDD nerad vracel, neboť to je skutečně brzda výkonu. Ale nepředbíhejme…
Začal jsem uvažovat o procesoru. Volbu AMD jsem zavrhl, protože to je procesor dostačující, ale pořád pomalý, stejně tak jako dvou jádrové Pentium. Když už nový stroj, chtěl bych něco výkonného. Něco co by se přibližně rovnalo mému stávajícímu desktopu, který už je sice pár let starý, ale pro mě pořád dostatečně výkonný na veškerou práci (Core 2Duo E8400 – v základu na 3GHz přetaktovaný na 3,6GHz a 4GB RAM DDR2). Srovnával jsem tedy benchmarky výkonu procesorů na www.cpubenchmark.net a podle toho do úvahy připadaly jen modely s procesorem Core i3 ve variantách SandyBridge a nebo novější IvyBridge, který v hrubém výkonu dosahoval prakticky stejného výsledku, ne-li mírně vyššího, než můj desktop.
Cena notebooku s touto konfigurací se mi ale zdála už dost vysoká, když jsem počítal i s tím, že bych chtěl rovnou upgradovat RAM ze 4GB na 8GB DualChannel a zakoupil ještě SSD v ceně dalších cca. tří tisíc korun. Díky vyčkávání se však v nabídce objevila nová konfigurace, která mě přesvědčila. Nejen, že byla překvapivě mírně levnější při stejné konfiguraci procesoru a pamětí, ale navíc již v základu obsahovala SSD. Ne sice jako systémový disk, ale ve velikosti 16GB použitá jako tzv. SSD cache pro už tak vcelku rychlý disk se 7200 otáčkami. Celkově pak notebook i s dokoupením dalších 4GB paměti vyšel cenově nastejno s původním modelem s totožným procesorem IvyBridge a ještě jsem ušetřil za SSD (ona totiž ta SSD cache funguje opravdu dobře a notebook reaguje prakticky jakoby byl systém skutečně na čistém SSD). Konečná konfigurace mého ThinkPadu je tedy procesor Core i3 3217U, 8GB RAM DDR3 1600MHz, 500GB disk 7200 ot./min. a 16GB SSD cache.
Desktop, nebo notebook?
Co je na tom skvělého? Skvělé na tom je, že (krom grafické karty samozřejmě – ani HD4000 se nemůže rovnat výkonu Radeonu 6670) je tato sestava prakticky stejně výkonná (ba výkonnější) jako můj stávající desktop, který překoná co do počtu jader procesoru (díky HT se i3 jeví jako čtyřjádro), tak do velikosti paměti :). To celé s sebou ale nese jedno úskalí…
Až dosud jsem byl vždy zastánce klasického desktopu. Pravdou je nepochybně fakt, že za poloviční cenu tohoto notebooku bych mohl upgradovat svůj stávající desktop na dvoj až trojnásobný výkon. Výhoda desktopu je nepochybně v tom, že jakmile máte jednou koupenou slušnou sestavu se vším všudy, tak pak stačí levně vyměňovat už jen „svatou trojici“ komponent – desku, paměti a procesor. Vše ostatní můžete ponechat – disky, skříň, periferie a povětšinou i zdroj – to vše vám prostě zůstává a tak náklady na upgrade (který už dnes rozhodně není tak často potřeba) jsou relativně malé. Oproti tomu u notebooku znamená upgrade koupi všeho nanovo za cenu za níž byste pořídili slušný desktop. I proto moc nechápu současný trend nákupu notebooků do domácnosti, pakliže má tento stát na pracovním stole připojen do elektrické sítě. Chápu, že ty nejlevnější vyjdou levněji, než celá sestava, ale musíte počítat s tím, že jakmile jednou máte slušnou sestavu, už nemusíte měnit periferie a vlastně nic krom zmíněné „svaté trojice“ komponent. Skutečná výhoda notebooku je jedna – spotřeba, která je řádově nižší než u desktopu a tak ve výsledku něco ušetříte za energie.
No a před tímto dilematem stojím nyní i já. Ač zastánce desktopu, tento notebook má nyní stejný výkon jako můj desktop při desetinové spotřebě energie. A já začínám vážně uvažovat, že za svůj primární počítač zvolím právě tento notebook…
Kdo z koho: Testy výkonu…
Provedl jsem několik testů výkonu a byl jsem vskutku mile překvapen. Na počítači dělám prakticky jen dvě výpočetně náročné úlohy – zpracování videa (dnes povětšinou v HD rozlišení) a zpracování fotografií. No a světe div se – ač asi Core i3 není mířena zrovna na „střihače“, tak ona výkonově velmi překonává můj současný desktop. Srovnával jsem export dvouhodinového FullHD videa v programu Cyberlink PowerDirector 10 na svém desktopu a notebooku do souboru MP4 v rozlišení HD při 9kbps. A Notebook vyhrál na plné čáře. Zatímco desktop zpracovával video dlouhých 75 minut (a to i při hardwarové akceleraci přes grafickou kartu), notebook s Core i3 si díky „čtyřjádru“ a zejména pak technologii Intel QuickSync (PowerDirector je optimalizován pro nejnovější procesory Intel a současně podporuje hardwarovou akceleraci přes všechny dnes k tomu určené technologie) poradil s tímtéž úkolem za 33 minut, což je skvělý výsledek.
Naopak je tomu při zpracování fotografií v Zoner Photo Studiu 15. I tento program podporuje hardwarovou akceleraci některých náročných efektů (např. ToneMapping) přes grafickou kartu a právě zde se ukazuje slabina integrované HD4000 v porovnání s Radeonem 6670 v mém desktopu. Zatímco HD4000 ukazuje koeficient urychlení výpočtu cca. 2,27x tak Radeon dosahuje 14,3x.
Předhodil jsem oběma počítačům 188 fotografií o velikosti cca. 810MB a nechal je dávkově zpracovat v Zoner Photo Studiu. Nechal jsem všechny fotografie automaticky vylepšit, následně aplikovat ToneMapping s výchozím nastavením a poté ještě přidat digitální šum. V této disciplíně zvítězil desktop s časem 12 minut a 50 vteřin oproti notebooku, který tutéž úlohu zpracoval za 25 minut a 53 vteřin. Jinak by tomu asi bylo, pokud bych grafickou akceleraci vypnul a vše ponechal čistě na procesoru – věřím, že díky oprimalizaci ZPS pro vícejádrové procesory by virtuální čtyřjádro bylo o fous rychlejší, ale to jsem již nezkoušel.
Zde je opravdu vidět, že záleží na využité technologii – zatímco Intel QuickSync pro video podává opravdu výborné výsledky a dosahuje o více než 50% lepšího času v porovnání s akcelerací na Radeonu v desktopu, tak u fotografií a čistě grafické akcelerace je tomu naopak. Na druhou stranu je na tom ale notebook vlastně lépe i v onom zpracování fotografií. Proč? Jednoduše proto, že koeficientem urychlení 2,27x je cca. jen o polovinu pomalejší než desktop s Radeonem s koeficientem zrychlení 14.3x. A to vše při desetinové spotřebě energie. Už jen tak podotknu, že výkon notebooku v oblasti zpracování videa mě přiměl zakoupit upgrade na PowerDirector 11, který má ještě více možností a navíc je (asi prvně) oficiálně i v české verzi ;).
Výhled…
Pravdou je, že docela vážně uvažuji o tom, že z toho stroje udělám svůj hlavní stroj. Ono je přeci jen pohodlnější mít jeden stroj, než jich mít více a mít jedny data tam a jiná onde (byť ano, lze to řešit třeba synchronizací přes cloud, nebo domácím NASem o němž stále více uvažuji). Pravdou je, že abych mohl z notebooku udělat svůj hlavní stroj, bude to vyžadovat ještě další investice. Potřeboval bych USB 3.0 Hub (notebook má naštěstí již rychlé USB 3.0), externí box na disk (nedávno jsem do desktopu koupil 3TB disk a v boxu bych jej snadno mohl připojovat jak k desktopu, tak k notebooku) a nějakou tu externí vypalovačku (opět je to pohodlnější pálit přímo z notebooku, než kvůli tomu zapínat desktop). Monitor mám FullHD, plnoformátovou klávesnici lze připojit do USB Hubu a myšku jsem k notebooku koupil bezdrátovou. V této konfiguraci bych mohl notebook skutečně využít jako plnohodnotnou náhradu desktopu pro veškerou hlavní práci při mnohem nižší spotřebě, současně s tím, že bych mohl toho 1,5Kg vážícího „prcka“ kdykoliv vzít ze stolu a jít s ním kamkoliv. A o tom už se vyplatí uvažovat. Důležitá a rozpracovaná data se na 500GB disk v pohodě vejdou a všechna multimédia a další sobory mohou být v pohodě na externím disku.
Sám jsem zvědav, kam mě tato cesta zavede. Vždy jsem vyznával desktop a najednou zjišťuji, že díky jedné koupi pro něj přestávám mít toliko využití… (tedy alespoň do doby, než se rozhodnu upgradovat desktop a výkonnostně si tak opět několikráte polepšit – ale k tomu mě zatím nic moc urgentně nenutí). No, nechám se překvapit. Každopádně vím jedno – pokud uvažujete o výkonném notebooku v kompaktním rozměr, s kvalitním zpracováním, výkonem a velmi dobrou výdrží na baterie, pak se určitě vyplatí popřemýšlet o řadě Lenovo ThinkPad Edge – já jsem spokojen ;).