Měsíc od měsíce stále více akcentuje nejen v české společnosti problém imigrace. Cizinci zejména z islámských oblastí se do Evropy hrnou po tisících a problém zdá se nemá řešení. Zaznívají tu hlasy lidí, kteří volají po bezbřehé humanitě, jakož i těch, kteří by nejraději uprchlíky na hranicích rovnou stříleli, uzavřeli hranice, nasadili armádu a vytvořili zde opevněnou diktaturu.
Problém imigrace není vůbec jednoduchý a zdá se, že nemá ani žádné konkrétní řešení. Vznikají různé výzvy z obou částí výše zmíněného spektra. Jaké je tedy řešení? A existuje vůbec? Rád bych na pár řádcích vylíčil svůj pohled na tento aktuální problém.
Pacifismus, realismus a strach
Svým založením se cítím býti humanistou a pacifistou. Osobně nevnímám globalizaci jako problém, nýbrž jako příležitost. Jako dítě odkojené myšlenkami Star Treku pevně věřím v to, že se jednoho dne podaří dosáhnout osvobození od nouze, společenské nespravedlnosti a sjednocení lidstva. Protože v opačném případě hrozí lidstvu bezprostřední riziko válek hrozivějších, nežli byly obě světové války dvacátého století a v konečném důsledku možná i vyhlazení lidského druhu, či zničení života na Zemi. Přesto nejsem člověk, který by nasadil růžové brýle a neviděl realitu života kolem nás. Nejsem člověk, který věří v to, že vše se vyřeší samo a zachrání nás jen bezbřehá láska a tolerance. Jsou hranice, za něž nelze ustupovat.
Jako člověk snažící se uvažovat racionálně a humánně jsem ze srdce přivítal nedávnou Výzvu vědců, která nedává odpovědi na otázky, jak problém řešit, ale varuje před voláním po rychlých řešeních, které tak silně rezonují v naší současné společnosti. Denně totiž slýchám i od svých kolegů a přátel názory, s nimiž se nemohu ztotožnit. Volání po zřeknutí se odpovědnosti za svět, v němž žijeme. Volání po uzavřenosti, nelidskosti. Volání po segregaci. Proto jsem rád, že tyto názory nejsou v naší společnosti jediné, ale že je tu stále i velká část společnosti, která se nenechává jen ovládat strachem podporovaným médii.
Nedomnívám se, že by snad naše hlavní média přímo podporovala budování strachu z imigrantů (byť se jistě najede mnoho menších takových), ale už jen sám fakt, že prakticky denně slýcháme slova jako islám, terorismus, násilí, uprchlíci, atd. v lidech vytváří dojem, že co muslim, to terorista, co imigrant, to násilník a potenciální vrah.
Čeho se bojím
Mnozí mne podezřívají z toho, že jsem tzv. „sluníčkář“, který by nejraději nastěhoval do každé rodiny jednoho, či dva imigranty jen ve jménu lidskosti. Já ovšem vůbec neříkám, že budu vítat všechny uprchlíky, ubytovávat je zdarma, poskytovat jim svoji půdu, prostor, přizpůsobovat se jejich zvykům. Vidím ovšem jak se ve společnosti šíří xenofobie a rasismus. Jak si lidé přeposílají smyšlenky a považují je za pravdu. Vidím, jak se společnost radikalizuje. A toho se bojím daleko více než islamistů, uprchlíků, imigrantů…
Vidím, jak lidé namísto uvažování jen papouškují názory někoho koho ani neznají, ale četli od něj něco na Facebooku, či nějakém pochybném blogu. Vidím, jak se dostává sluchu názorům, které by ještě před pár lety drtivá většina společnosti ignorovala. Vidím, jak normální lidé volají po střílení uprchlíků na hranicích. A toho se opravdu bojím. Protože v takové společnosti žít nechci. To není „moje společnost“.
Jak můžou lidé, kteří tady pořád opakují cosi o kořenech, tradicích, křesťanství a evropské kultuře toto vše současně zcela házet za hlavu? Zdá se, že jsme tu najednou všichni hrozně proevropští a křesťanští. Ale faktem je, že Evropa je nám většinou ukradená a na nějaké křesťanské hodnoty společnost zvysoka kašle. Okrádáme se, podvádíme se, lžeme si a pak voláme po morálce a křesťanských tradicích? Nenechme se vysmát. Jestli někdo primárně ohrožuje náš způsob života a naši kulturu, pak to jsme bohužel jen my samotní, nikoliv uprchlíci a islamisté.
Lidé, kteří k nám přicházejí, mají na rozdíl od nás nějaké své hodnoty, přesvědčení, tradici a kulturu které se drží. Co máme my? Proto jsou imigranti ve výsledku silnější a proto se jich bojíme. Ne proto, že jsou jiní a změní nás, ale protože my sami nevíme, za čím stojíme a neumíme říct, co je náš zájem. A tak jediný náš viditelný názor je řvoucí dav, který volá po radikálních řešeních. A já mám strach, že když vyhrává řvoucí dav, tak to dopadá jako v Německu před více než sedmdesáti lety…
Kam s nimi?
Je zcela jasné, že se můžeme ohánět humanitou, jak chceme, ale všechny uprchlíky prostě přijmout nemůžeme. Je jasné, že k nám nepřichází zdaleka jen lidé přímo ohrožení válkou, útlakem, či perzekucí ze strany svých domovských států. Mnoho běženců jsou prostí lidé, kterým kdosi navykládal, že je za úplatu převeze do Evropy, kde dostanou vše zadarmo, přivítáme je zde s otevřenou náručí a budou si zde moci žít po svém, nepracovat a mít se dobře. A tito prostí lidé tomu bohužel věří. Je zde samozřejmě i riziko toho, že sem jako uprchlíci mohou přicházet lidé, kteří se zde posléze hodlají v cílových destinacích organizovat ve prospěch např. Islámského státu. Imigrace prostě je bezpečnostní problém, který nesmíme zanedbat.
Bylo by však příliš snadné se zřeknout odpovědnosti za dění ve světě. Bylo by příliš snadné se jen obehnat zdí a nechat všechny venku. Proč? Protože to je rychlé a možná i účinné řešení pro tuto chvíli. Ale my si nemůžeme dovolit uvažovat jen v rámci příštích pár let. Musíme myslet i do budoucna. Historické zkušenosti nám ukáží, že všechny pevnosti bývají nakonec zbořeny a dobyty. A že ti kdož se za nimi skrývali, jsou o to více nenáviděni těmi, kteří do té doby stáli za branami. Opevněním se v „Pevnosti Evropa“ možná uchráníme sebe. Ale uchráníme i naše děti od pomsty dětí lidí, kteří zde dnes hledají útočiště? Nezpůsobíme tak jen další protizápadní vlnu v islámských zemích, která nás jednoho dne smete? Je prostě třeba myslet do budoucna a ne jen zkratkovitě.
Posuzujme individuálně
To po čem celý život volám, je abychom na věci nazírali individuálně. Nelze házet všechny do jednoho pytle na základě rasy, náboženství, či sexuální orientace. Můžeme mít předsudky vůči Romům, protože s nimi máme samé špatné osobní zkušenosti. Přesto bychom na základě našich špatných zkušeností neměli tvrdit, že jsou všichni „špatní“, nepřizpůsobiví, nechtějí pracovat, atd. Stejné je to s muslimy. Nemůžeme na základě toho, že se pár tisíc radikálních muslimů účastní na teroristických činech, odsuzovat několik milionů muslimů a okamžitě od nich očekávat, že se nás budou po jejich příchodu k nám snažit obrátit na svoji víru, popřípadě zabít pokud odmítneme. Že to tak stojí v Koránu? Možná ano. Ale ví mnoho z těch, kteří se odvolávají na křesťanské hodnoty, co všechno stojí v naší Bibli? Možná bychom měli soudit podle sebe. Jestliže my samotní se často Bible nedržíme, ač se označujeme za židovsko-křesťanskou civilizaci, proč předpokládáme, že v případě islámské civilizace to bude jinak a všichni budou striktně dodržovat vše, co si přečtou? Neměli bychom spíše doufat v člověka? Mít víru v lidský rozum? Tedy právě v to nač se naše společnost tak často odvolává a na čem podle všeho stojí? Nebo snad věříme, že právo na rozum má jen naše civilizace a ostatní jsou jaksi podřadní? Pak bychom se ale dopouštěli velkého sebeklamu, neboť i historie ukazuje, že tzv. „nadřazená“ elita bývá nakonec vždy svržena těmi, kdo jsou pro onu elitu čímsi méněcenným. A pokud je naše společnost založena na humanitě a víře v lidský rozum, pak pokud tyto věci zavrhneme, tak jsme již prohráli, neboť sami boříme vlastní společnost.
Řešení?
Uprchlíky, kteří k nám přicházejí, musíme filtrovat. Musíme pečlivě prozkoumávat okolnosti jejich příchodu. Pokud přicházejí z důvodu perzekuce ve vlastní zemi, útlaku, či z důvodu války, měli bychom jim poskytnout pomoc. Současně musíme zdůrazňovat, že zaručujeme politické a náboženské svobody, ale vyžadujeme striktní dodržování našich pravidel a zákonů, které nelze obcházet odvoláváním se na svobody náboženské.
Tzv. ekonomické uprchlíky je třeba vracet. Nemůžeme si dovolit živit stovky tisíců a milionů lidí, kteří k nám přicházejí a očekávají všechno za nic. Nesmíme s nimi ale zacházet tak, aby měli důvod nás nenávidět. Měli bychom jim vysvětlovat jaká je situace a proč je nemůžeme přijmout. Je třeba důkladně zakročit proti všem převaděčům a obchodníkům s lidským neštěstím. Likvidovat jejich organizace a prostředky. Je třeba silné a jednotné evropské zahraniční politiky, která bude tlačit na země, z nichž migranti přicházejí. Evropa se musí zasadit o pomoc v místě původu uprchlíků. Musíme všemi zákonnými prostředky tlačit na zlepšování politické a ekonomické situace ve státech, z nichž k nám migranti přicházejí – aby se pokud možno ztratil důvod pro ekonomickou migraci. OSN, která by v tomto měla mít výrazné slovo, se však zdá bezzubá a není o její aktivitě slyšet. Bohužel.
Je jasné, že nás všechny to bude stát nemalé prostředky a úsilí. Zejména naše česká společnost dává prostředky ve prospěch cizinců velmi neochotně. Nejsme společnost zvyklá na mnohonárodnostní stát, tak jako některé jiné. S našimi vlastními národnostními menšinami má spousta „našinců“ problém. Historicky se snad můžeme opírat jen o zkušenosti z dob Rakouska-Uherska, kdy jsme součástí mnohonárodnostního celku byli, ale tato éra je považována za éru českého útlaku, tedy naše zkušenost není dobrá. A to se jednalo o stejný civilizační okruh. Co teprve, když jde o zcela odlišné kulturní zázemí…
Úkolem politiků, médií a veřejně činných osobností by mělo být lidem vysvětlovat proč je třeba ostražitosti, ale ne slepého strachu z migrantů. Proč si nemůžeme dovolit rychlá a jednoduchá řešení, ale řešení složitá, v nichž všichni budeme muset cosi obětovat. Obětovat bez vidiny toho, že něco získáme, ale s vidinou toho, že neztratíme vlastní identitu. Pokud totiž ztratíme to, čím jsme, pak jsme odsouzeni se stát umírající říší, jíž si rozdělují „ti druzí“. K témuž výsledku však může vést i naše neochota přizpůsobovat se proměnám a požadavkům doby a volání po „návratu do minulosti“. Jakákoliv radikalizace a fanatismus nevedou k ničemu dobrému. To vidíme nejen u radikálů islámských, ale i v naší vlastní historii. Nedovolme tedy, aby se historie opakovala. Nepodporujme nenávist a radikální řešení. Protože ač jsou možná rychlá i účinná, k ničemu dobrému ještě nikdy nevedla.