Focení se stalo mým koníčkem už v dětském věku. Vystřídal jsem několikero analogových a později digitálních přístrojů, abych pak na čas přesedlal primárně na mobilní focení, jehož jsem fanouškem dodnes. Nicméně kreativní potřeby nesplnitelné při focení telefonem mě přivedli zpět k focení fotoaparátem.

Hlavně kompaktně

Před deseti lety jsem si pořídil svůj první fotoaparát od značky Fujifilm. Vždy jsem hledal něco malého, skladného, univerzálního a pokud možno lehkého. Můj první Fuji přístroj byl tedy kompakt Fuji X10, který měl na svou dobu velmi dobré parametry, větší čip, než většina jeho kompaktních konkurentů, výborný jpg výstup – tak typický právě pro Fuji, skvěle padl do ruky a focení s ním byla prostě radost. Později jsem si pořídil ještě fotoaparát Canon G7X Mark 2, který nabídl ještě větší čip v menším těle, lepší rozlišení, dobré video a celkově ještě lepší kompaktnost pro přenášení, ale pořád platilo, že fotit s Fuji mě prostě bavilo víc.

Cesta za kreativitou

Po pár letech primárního focení s mobilem a kompakty jsem usoudil, že pro mé potřeby už přeci jen potřebuji lepší stroj a celkově mě to táhlo samozřejmě opět k Fuji. Vzhledem k tomu, že jsem se během let začal věnovat dost i videu, padla má volba nakonec na Fujifilm X-S10, který je pro mě skvělou kombinací ergonomie, kompaktnosti, foto a video schopností a práce s ním mě samozřejmě opět neskutečně baví.

V průběhu několika let jsem si k němu pořídil spoustu manuálních i autofokusových skel a najednou začal zjišťovat, že je stále těžší se rozhodnout, která skla s sebou brát na toulky – zvláště v mém případě, kdy většinou předem nevím, co konkrétního budu fotit.

Problém: Co vzít s sebou?

Manuální skla jsou většinou menší, lehčí a levnější než jejich sourozenci s autofokusem. Chtělo by to k nim tedy ještě menší a kompaktnější tělo, než má X-S10… A také něco levného, pokud možno. Ano, druhé tělo. Cesta byla nevyhnutelná…

Nechtěl jsem investovat další desítky tisíc do nového těla a tak jsem se rozhlížel po bazaru a našel jsem výhodnou nabídku na Fujifilm X-E1. Přístroj ze stejné doby jako má stará X10 s první generací X-Trans snímače a X procesoru. S pomalým AF, bez elektronické závěrky, s horším asistentem pro manuální ostření než v novějších generacích. Přesto, nebo možná i proto, velmi lákává.

X-Trans, velikost, váha

X-Trans první generace má své kouzlo a fotky které produkuje jsou prostě fajn. Absolutně nevadí jeho menší rozlišení, oproti novějším snímačům. X-E1 je velmi lehký přístroj a zejména v kombinaci s manuálními skly jako je 7Artisans 25mm, nebo 17mm, 35mm a 50mm od TTArtisan jde o velmi lehkou a přesto skvěle fotící kombinaci.

Dostalo se mi tak i unikátního porovnání mezi různými druhy přístrojů a měl jsem tak možnost docenit výhody obou.

Srovnání generací, pro a proti

Ve prospěch E1 hovoří samozřejmě váha a kompaktnost. Na krku ji člověk prakticky necítí. I přes pomalý AF má stále člověk možnost nasadit AF skla a použít ji tak jako druhý, nebo záložní přístroj při větším focení s X-S10. Výborná je třeba kombinace E1 a plastového powerzoomu XC15-45mm od Fuji. I přes jeho horší světelnost proti výborné XF18-55mm jde o skvělou volbu pokud chce člověk jen jedno sklo s AF a současně zachovat nízkou váhu. Navíc optická stabilizace v objektivu je citelně znát.

Čímž se dostáváme k nevýhodě E1 oproti S10 – stabilizace. Až při použití E1 jsem skutečně docenil, jak moc je dobrá stabilizace snímače v těle. Focení s manuálními skly na S10 je v pohodě, protože IBIS se stará o stabilní náhled v hledáčku a o mnohem delší časy závěrky, které je člověk schopen vyfotit z ruky bez jakéhokoliv rozmazání. V tomhle je tedy použití E1 s manuály výzva, protože s IBIS tělem jsem zhýčkaný a vím, že si mohu dovolit nižší ISO a delší časy úplně bez problémů, kdežto u E1 je třeba obezřetně volit čas, který je člověk ještě schopen udržet a i to ostření je trochu složitější – zejména u delších ohnisek, kde vám obraz v hledáčku pěkně plave vlivem otřesů. Nicméně s tím jsem tak nějak počítal, a tedy volby E1 rozhodně nelituji. Naopak to člověka nutí trochu více přemýšlet.

Ergonomie

Co – alespoň za mě – hovoří ve prospěch S10 je ergonomie. Některým pravověrným fujistům vadí PASM ovládání, ale mě osobně nedělá žádný problém. Navíc grip u S10 mi naprosto skvěle padne do ruky. Jsem schopen v pohodě držet přístroj jednou rukou, fotit a současně se díky IBIS nebát rozmazání fotky. E1 je sice menší, ale pro komponování a focení je pro mě nezbytné ji držet oběma rukama.

Závěrka

Elektronická závěrka v S10 má jednu velkou výhodu – člověk s sebou nemusí nosit ND filtry, pokud mu nejde o dlouhé expozice. I v létě jsem schopen fotit na „plnou díru“ a nebát se přeexpozice. U E1 je naopak venku ND filtr prakticky nezbytnost, pokud nechcete fotit na nejvyšší clony. Naštěstí mám ve výbavě několik variabilních ND filtrů, které jsem napevno našrouboval na svá manuální skla a tedy musím případné sundávání filtru řešit jen večer, nebo v interiéru.

Technologie řeší věci za nás (a dobře)

Celkově je zajímavé sledovat, kolik věcí během deseti let za člověka dokázala vyřešit technologie. U E1 musíte prostě mnohem víc přemýšlet, než můžete fotit. U S10 prostě nastavíte clonu, autoISO a o zbytek se vlastně nemusíte starat – stačí komponovat a fotit. Jako vždy je to tedy o kompromisu. Díky E1 jsem si potvrdil, že volba X-S10 byla opravdu výbornou volbou pro mé potřeby a současně jsem získal malého parťáka na toulky přírodou, nebo městem, kde člověk nepotřebuje fotit sériově, ale má čas se zastavit, zvolit parametry, řádně nakomponovat scénu, zaostřit… Nehledě na rozdílnost generací a rozlišení mi oba přístroje nabízí skvělou práci se světelností, hloubkou ostrosti – něco, co jsem dříve na menších čipech nemohl zdaleka tak dobře využít.

Přístroje s duší

Jedno se přístrojům od Fujifilmu musí nechat – mají duši. Ať už vezmu do ruky starou X10, E1, nebo S10, pokaždé mám z toho přístroje dobrý pocit. Pokaždé mě baví s ním fotit. Není to jen přístroj pro práci. Je to nástroj, který vám do práce vnáší radost. A to je důvod, proč jsem s Fuji už deset let a nemám v plánu to měnit.

Komentáře