Bylo chladné dopoledne, pondělí 17. března roku 2008, když jsem spěšným krokem vykračoval k místnímu nádraží. Toho dne – majíce v práci den volna – mě totiž čekalo několik zajímavých setkání s přáteli, na něž jsem se těšil. Po téměř pěti měsících jsem se měl opět vidět s mými kamarádkami Petrou a Růženkou a čekalo mě i posezení s kamarádem Markem, alias DJ.Deathem z našeho hudebního projektu DJ.Snail & Friends Music Project.
Ještě na nádraží jsem se setkal s jednou skoro" kolegyní (pracuje na jiném oddělení) z práce, takže jsme si čekání na vlak a společnou cestu ukrátili vzájemným rozhovorem. Po příjezdu do Sokolova jsem se vydal rovnou do restaurace U Havrana, kterou nám Marek nedávno představil. Přišel jsem akorát na jedenáctou hodinu, kdy se otevíralo a nemohl jsem si odpustit mého oblíbeného černého Kozla ;).
Marek dorazil asi dvacet minut po mě. Povídali jsme o životě, o tom, co nového se děje doma, v práci, ve vztazích, atd. Zkrátka takový normální přátelský rozhovor. Neopomněli jsme vzpomenout, že už je to jedenáct let, co se s Markem známe a zavzpomínat též na staré dobré časy" našich společných školních let. Je to hrůza, jak ten čas letí…
Za Markem později dorazil ještě jeho kamarád Aleš, takže nás seznámil a v zajímavém rozhovoru (s Alešem jsme zamířili do historických témat) jsme pokračovali společně. Nakonec – krátce před půl třetí odpoledne – dorazil o Otto, alias Štůr, alias DJ.Magic :), a tak jsme si povídali už ve čtyřech.
Krátce před půl čtvrtou ale už museli Marek s Alešem jít na vlak, aby stihli cestu domů, takže jsme se rozloučili a mi se Štůrem jsme se o pár minut později vydali směrem na Staré náměstí do restaurace U Kláštera, kde jsem měl na čtvrtou hodinu odpolední smluvenu schůzku s Petrou a Růženkou.
Ještě krátce před čtvrtou hodinou dorazila Petra a nedlouho po ní i Růženka, která čeká již koncem dubna narození dítěte. Hostinský Pepa byl celkem překvapený, když jsme se tam všichni čtyři sešli, neboť s Petrou se zná, Růženka je kolegyně a zaměstnanec a já se Štůrem jsme pravidelní (byť občasní) hosté :). Opět jsme si připomněli, jak vše v našich životech ubíhá rychle – před pěti měsíci nebylo na Růžence ještě nic znát, dnes už těhotenství zapřít nemůže. Pouhých devět měsíců, které rozhodují o životě každého z nás…
Povídali jsme si na témata těhotenství, zdravotnictví, politika, filozofie, mužský a ženský svět – zkrátka od všeho něco :). Štůr odešel v pět hodin, neb pospíchal na autobus, ale my jsme seděli a filozofovali" ještě něco přes hodinu. Notně jsme se nasmáli, občas trochu naštvali (to když došlo na naší politickou scénu a reformní balíky :)), atd. Zkrátka bylo to prima setkání.
Krátce po šesté už ale musela jít i Růženka, neboť i ona pospíchala na autobus, majíce v plánu ještě něco nakoupit. Seděli jsme ještě asi půl hodinky s Petrou a pak, po rozloučení s Pepou, jsme se vydali domů (měli jsme stejnou cestu, takže mě Petra vzala autem). Cestou jsme ještě filozofovali o společnosti, lidském osudu, temných zákoutích lidské duše, knihách, atd. Zkrátka o zajímavých tématech, o nichž si člověk má málokdy příležitost s někým popovídat. I proto jsem rád, že znám lidi, s nimiž máme podobné zájmy, smýšlení, názory na svět a s nimiž mohu hovořit o často – v širší společnosti – nepříliš diskutovaných tématech. Lidi, jako jsou třeba právě Petra, nebo Růženka.
Takže tímto ještě jednou díky za prima setkání a doufám, že se zase budeme mít příležitost brzy vidět a probrat svět kolem nás ;).
Dobře vím, co tím filozofováním myslíš. Když jsi mi psal komentář k mému článku Holka přes internet, říkal jsem si, že jsem možná našel dalšího člověka, který nad věcmi přemýšlí tak jako já. Mám jediného kamaráda, který mé myšlenkové pochody dokáže chápat, nikdo jiný se nechytá. Lidé, co měli tu čest si náš rozhovor vyslechnout, tvrdí, že si připadali jako v psychologické poradně. Ale mně to nevadí, nestydím se za to, že vnímám a uvědomuji si věci, které spoustu jiných lidi ani nenapadnou. Ono člověk, který vnímá a prožívá negativní podněty si potom o to více užívá ty pozitivní. Navíc není špatné lidi prokouknout podle pár jimi vyslovených vět. Jinak ti musím říct, že můj odhad lidí byl prozatím pokaždé správný, byť jsem byl přesvědčován, že tomu tak není. Pokaždé, když jsem si o někom říkal, že by byl schopen něco udělat a myslel jsem si, že to také udělal, nemýlil jsem se. Proto svému hlubokému cítění světa a pronikání do osobností druhých stoprocentně důvěřuji. :-)
Díky za komntářDíky za komentář. Je fakt, že podle několika postů na Tvém blogu jsem si také řekl, že patříš zřejmě do té skupiny lidí \“mého typu\“, tj. těch, kteří přemýšlejí, nebo se alespoň snaží a vnímají věci často jinak, než ostatní. Já mám štěstí, že znám naštěstí těch podobných lidí více, byť i mezi nimi si někdy připadám jako ten \“největší blázen\“. Ale také se za to nestydím. Jsem jaký jsem. Neříkám, že jsem lepší, nebo že jsem horší. Nepřísluší mi soudit. Jsem stejný člověk, jako všichni ostatní. Jen možná v něčem trochu jiný… ;).