Pod poměrně tajuplným názvem bych zde rád popsal své zážitky z tohoto úterý 20. května 2008. A pro zpestření si to tentokrát střihnu" jako first-person akci, doplněnou o bohatou fotodokumentaci :). Bude-li se vám tento literární útvar zamlouvat (nebo naopak), můžete mi o tom dát vědět v diskusi ;).
Dívám se na budík, který ukazuje něco po osmé hodině ranní. Je úterý, v práci mám volno a nikam nespěchám. Klídek, pohodička – pomalu vstávám, snídám a popíjím svůj oblíbený energy drink, bez nějž nedám obvykle ani ránu. Usedám k počítači, kontroluji e-maily, dopravu a zprávy z IT světa.
Beru na sebe nové tričko a vestu a pospíchám na autobus. Je dvanáct hodin a já odjíždím do Sokolova, kde se chci sejít s kamarádem Markem a také s Májou. Vidím nastupovat mamku, ale nevšimne si mě – mé nové černé brýle mají asi správný maskovací efekt. V uších mi zní Armin van Buuren a já sleduji krajinu, která utíká do dáli. Vnímám lidské bytosti okolo sebe – jejich osudy, životy, které se na moment střetávají v tomto autobuse, aby se na konečné stanici zase rozprchli každý za svým cílem. Dívám se do krajiny a čas jakoby se zastavil. Jsem tu jen já a Bůh – jsem obklopen životem… Trance Energy.
V Sokolově se setkávám s mamkou. Prohodíme pár slov, zasmějeme se a já pokračuji za Májou. Domlouvali jsme se celkem na rychlo, ale Mája má již hotové DVD se záznamem letošní Belly Dance a to bych rád měl a viděl.
Mája mě přivítá v rodinné poradně, kde pracuje. Má volnou půlhodinku a tak usedáme a povídáme si o dění okolo nás, o tanci, hudbě, umění a spiritualitě. S Májou se vážně příjemně povídá… Jenže čas, který před chvílí stál, najednou – jakoby se snažil dohnat ztracené vteřiny – utíká a tak je čas jít. Klientela nepočká. Děkuji Máje za DVD a těším se, až se na ně budu moci doma podívat. Mája mi ještě říká, že se za ní byl podívat i Marek – tuším proč… Ostatně známe se všichni. S Markem jsme seděli v jedné lavici – tehdy ještě v době, kdy nás Mája učila psychologii… Kam jsi jen odnesl ty roky – ty, jenž běžíš kolem nás a odnášíš naši minulost proti proudu světla..?
Hornický dům v Sokolově – "Horňák"
Znovu se setkáváme s mamkou. Chvíli posedíme před Horňákem", ale to už volám Markovi a ptám se kde je. Za chvíli přichází.
Spolu s Markem jdu ulicí a poslouchám. Marka trápí vztah. Není to nic moc a nějak se to všechno hroutí. Chtěl by to zachránit, ale jak na to? Jak zcelit rány, které zcelit nejdou? Jak zhojit bolest v srdci a duši? Jedinou odpovědí je čas, naděje a víra.
Interiér Restaurace u Havrana
S Makrem sedíme U Havrana. Sedí se dobře a povídá ještě lépe. Bavíme se a je nám fajn. Už je ale čas pomalu jít. Na nádraží se setkáváme se Štůrem a fotíme s pomocí mého HTC TouchDual pár zajímavých snímků.
Štůr a Marek (zleva) – Dráhy osudu
Marek a já (zleva) – Známá parta
Marek a já (zleva) – Vstříct novým zítřkům
Marek odjíždí domů a my jdeme se Štůrem posedět ke Klášteru. Dáváme si náš oblíbený smažák – tentokráte ve variaci Trojka, což jsou tři druhy sýra – skvělé. Je osm hodin a tak se zvedáme a odcházíme na nádraží. Jedouce domů – s Arminem v uších – přemítám nad uplynulým dnem.
Lávka přes Ohři: Hra světel a stínů
Já osobně: Pozdrav od lávky
Po příjezdu domů se ještě se Stůrem zastavíme u lávky přes řeku a neopomeneme nafotit krátkou sérii snímků soumraku nad řekou a nás dvou. Okolo projíždějícími pubertálními mladíky na kole jsme označeni slovy Jé hele vole, voni se fotí – buzeranti…", což mě vskutku pobavilo a ubezpečilo o tom, že svět kolem nás je pořád stejný jaký byl ráno :).
Já a Štůr: Jak málo stačí některým puberťákům k ohodnocení :)
Loučíme se se Štůrem a já odcházím domů opět doprovázen Arminem.
Pár dalších snímků:
Marek: Zajímavé efekty vzniknou při focení mobilem přes srolovaný leták ;)
Štůr: Zajímavé efekty vzniknou při focení mobilem přes srolovaný leták ;)
Transcendentální atmosf