Na středu 18. června jsem si vzal den dovolené, abych se mohl zastavit v Sokolově za Standou ještě před koncem školního roku (tak jako každým rokem) a abych se sešel s Markem. Den se nakonec pěkně protáhl a krom setkání s přáteli mě čekali i další zajímavé zážitky. Podívejte se sami – v článku nejdete bohatou fotodokumentaci ;).

Ráno jsem vstával v půl osmé a měl jsem co dělat abych stihl autobus v 8:40 hodin. Jelikož jsem ale nechtěl přijet až na jedenáctou, tak jsem musel pohnout a za 7 minut se přesunout k autobusové stanici, kam mi jinak cesta trvá – průměrnou rychlostí – asi 11-12 minut. Ještě štěstí, že jsem byl oblečený dost nalehko, takže mi v tom sprintu nic nebránilo :).

Pozor – brzy to přijde…

Felicie má za sebou rovných 150000Km ;)

Hned po příjezdu do Sokolova jsem se vydal do školy za Standou. Cestou tam jsem ale potkal ještě svojí bývalou učitelku Taušnerovou, která byla se třídou venku, a vraceli se do školy. Prohodili jsme tedy pár slov o mém současném životě a situaci ve škole i školství obecně.

Já na cestě směrem k sokolovské tržnici

Ve škole jsem se setkal se Standou, který zrovna uzavíral známky. Řeknu vám – jak se blíží konec školního roku a prázdniny, tak nastává ten správný shon a vyučující mají co dělat – zvláště, když dotěrní studenti :) neustále atakují vyučující dotazy jak na tom vlastně jsou, jakou že to mají absenci a tak podobně :). Po pravdě řeknu, že když jsem viděl procenta absence žáků na jednotlivých předmětech, tak se mi celkem protočili panenky, poněvadž při absenci často přesahující 25 – 30% nevím, co mohu oni studenti z daného předmětu skutečně znát. Doba se zkrátka mění, a i když už před pár lety to nebyla žádná sláva, tak mi přijde, že celkový trend má bohužel stále klesající tendence. Výjimkou byla jistá studentka s naprosto nulovou absencí za dané pololetí, která mezi všemi ostatními působila už poměrně exoticky – jak by také ne, když byla jediná z celé školy :).

Umění v kostce: Město

Standa skončil hodinu, po níž měl volno. Rozhodli jsme se tedy vypravit do města na něco dobrého a nemohlo to být nic jiného, než výborný Lukášův kebab. Jak mě Standa informoval, tak Lukášovi se v úterý narodil syn Tobiáš, takže jsem mu při té příležitosti neopomněl pogratulovat a znovu tak činím ještě prostřednictvím tohoto článku. Gratuluji. Krom toho jsme si ještě zašli na jedno pivko – Standa samozřejmě nealkoholické – a vyřídili koupi tiskárny a routeru do školy.

Umění v kostce: Pavouk z odpadků

Standovo auto je po nedávné kolizi stále v opravě a tak mu nezbývalo než se po městě pohybovat starou Felicií. Díky tomu jsme měli příležitost zdokumentovat i historický okamžik 150000 ujetých kilometrů tohoto vozu :). Poté jsme se už ale znovu přesunuli do školy, kde mi ještě Standa ukázal nějaké fotografie z nedávné grilovací akce, kterou s rodinou navštívil. Rozloučili jsme se a Standa mě ještě pozval, zda bych nechtěl přijet v pátek. Bohužel mi to tento týden nejspíše nevyjde a tak to budeme muset odložit až na prázdniny.

Bonsaj – jedna z mnoha na výstavě

Po čtrnácté hodině jsem se v Sokolově sešel se Štůrem, který akorát skončil v práci. Společně jsme si prošli město, kde bylo k vidění vícero zajímavých věcí. Jednou z nich je výstava kaktusů a bonsají probíhající u Horňáku". Navštívit ji můžete ještě zítra, tj. v pátek 19. června. Máte-li cestu kolem, tak určitě doporučuji ke shlédnutí – kaktusy roztodivných tvarů a malinké stromky se stářím i 30 let stojí vskutku za to.

Kaktusy: Ostrá krása

Kaktusů je mnoho druhů – a každý je něčím zvláštní

Další akcí, které si můžete v Sokolově v současné době všimnout je tzv. Umění v kostce. Po celém městě jsou rozesety dřevěné krychle, v nichž jsou vystaveny různá díla – např. ztvárnění historických částí města, pavouk z odpadků, nebo – nejkurióznější oplocená krychle z proraženým pletivem, dvěma obrovskými kostmi uvnitř, přetrženým řetězem a informací o tom, že z dané klece uteklo zvíře neznámého původu vážící 300Kg, které bylo nedávno objeveno ve Slavkovském lese :).

Umění v kostce: Křeslo s trnovou korunou

Umění v kostce: Pozor uprchlo neznámé zvíře!

Vidět jste mohli ale ještě i něco dalšího. Městem procházel průvod vyznavačů hnutí Hare Krišna, který zpíval svoji mantru, bubnoval na bubínky a rozdával koláčky a literaturu (za drobné příspěvky" ;)). Nutno uznat, že to hochům hrálo opravdu dobře a člověk měl až nutkání se přidat ke zpěvu, tanci a prozpěvování známé mantry. Jelikož štěstí nám přálo, tak jsme na tuto partičku narazili právě u Horňáku". I my jsme tedy dostali koláček (trochu jsme se obávali z čeho je asi všeho pečen :)) a když jsem se zmínil, že mě esoterika, mystika a (nejen) východní učení zajímají, byla mi nabídnuta i zajímá knížka s životopisem guru Prabhupády, který byl jedním ze zakladatelů hnutí Hare Krišna. Knihu jsem tedy s povděkem přijal, do rukou osvíceného" mladíka předal drobný příspěvek" a už se těším, až si knihu budu moci přečíst.

Umění v kostce: Na vědomost se dává… ;)

Konečně jsme všechno prošli a tak jsme se se Štůrem vydali ke Klášteru. Marek, s nímž jsem byl domluven na setkání oznámil, že bude moci přijet až v půl sedmé a tak jsme zatím seděli se Štůrem a čekali. Štůrova tradiční točená kofola, byla připravena jen co dosedl, bohužel mé oblíbené černé pivko nebylo, ale Permon to jistil ;).

Moje maličkost v restauraci U Kláštera ;)

Marek se tak sice netváří, ale je to veselý chlapík ;)

Když konečně dorazil i Marek, měli jsme si opět o čem povídat a bavit se. Tradiční smažák nemohl rovněž chybět a tak jsme seděli až téměř do deváté hodiny večerní, kdy jsme se všichni vydali na nádraží. To v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Marek nasedl do svého vlaku a vydal se směrem na Kraslice a já se Štůrem do právě přijíždějícího rychlíku, který nás dovezl až domů. Po celém dnu jsem byl už celkem utahaný – zvláště když z úterý na středu jsem šel spát až v půl čtvrté ráno, neboť jsem psal článek o Firefoxu 3 ;) – a tak jsem tentokráte výjimečně ulehl co nejdříve do postele a oddal se sladké nevědomosti spánku.

Jsme doma. A vlak ujíždí dál cestou svou…

A z nádraží rovnou do postele :)

Komentáře