Další měsíc utekl jako voda a podzim už o sobě dává citelně znát. Není to tak dávno co jsem zde popisoval svoje zážitky z letních měsíců a dovolené a už je tu čas na další rychlou rekapitulaci. Tentokráte si připomenu své zážitky ze září, které se neslo ve znamení oslav, pohody a setkávání s přáteli. Budu rád, budete-li je prostřednictvím tohoto článku a přiložených fotografií sdílet se mnou.
Vysílač na vrcholu Chlumského kopce
Začnu ale již připomínkou jednatřicátého srpna, kdy jsme si s kamarádem a kolegou Štůrem vyrazili na houby. Vlastně jsem to krátce zmiňoval již ve výše odkazovaném článku, ale jelikož to byla opravdu vydařená cesta, nedá mi to, ji alespoň krátce nezmínil. Opět po roce jsme se totiž vypravili na Chlum Svaté Máří přes Chlumský kopec, z něhož je skutečně krásný výhled do okolní krajiny. On vlastně ten sběr hub byl spíše takový bonus k dobrému, protože hlavním účelem cesty byla samozřejmě ona dlouhá pěší výprava za pěkným rozhledem, relaxací a závěrečným dobrým smažákem a pivkem v restauraci v Kaceřově, kam jsme přišli cestou od Chlumu a odkud jsme přes Pochlovice pokračovali večer domů. Pro představu se můžete podívat na mapu oblasti, kde jsme se přibližně pohybovali ;).
Krajina okolo Chlumu Svaté Máří
Další podobnou cestu jsme uskutečnili 6. září. Tentokráte jsme si opět zopakovali naši loňskou výpravu a vydali se směrem přes Kamenný Dvůr a Štědrou do okolních lesů a kopců, abychom se po cca. sedmi hodinovém putování dostali přes pole okolo Dvorečků na Zlatou a na Kolovou, kde jsme si v restauraci U čertova mlýna dopřáli skvělou pizzu, výborné pivko, colu, příjemné posezení a pohodový večer. Cestou jsme si opět užili nádherný výhled po okolní krajině, který mohu každému jen doporučit. Domů jsme se vrátili asi po dvanácti hodinách a po pravdě jsme měli štěstí, že jsme donesli i nějaké houby, protože než jsme se dopoledne dostali do lesa, ostatní houbaři před námi již téměř vše vysbírali. Naštěstí se nám ale podařilo najít místo, kde nikdo nebyl a odkud jsme si odnesli dva pěkně plné koše výborných hub (s nimiž jsme se pak trmáceli ještě celé ty kilometry domů :)). Opět přikládám i odkaz na mapu oblasti, kde jsme se pohybovali ;).
Stavba dálničního mostu u Kamenného Dvora
Trpělivost se vyplatila – košíky nám málem nestačily ;)
Po 30 kilometrech přeci jen vyhládne…
Od osmého do desátého září jsem si v práci vzal dovolenou a tak jsem měl opět příležitost uskutečnit pár zajímavých setkání. Předně jsem se hned osmého září rozhodl vypravit se po prázdninách opět do školy za Standou, kterému se v srpnu narodil druhý syn Martin. Na den přesně tři roky po Péťovi. K mému překvapení se ve nové" škole stále ještě neučilo, kvůli probíhající rekonstrukci. Při pohledu na to staveniště jsem nevěřil, že chtějí s výukou začít max. do dvou týdnů a bylo mi líto uklizeček, které to měli na starosti. Výuka ovšem probíhala, jen ne v této škole, ale v budově, kam jsem chodíval i já sám. Učilo se na směny a tak jedni studenti měli ranní směnu a ti z rozestavěné školy tu odpolední. Se Standou jsme si povyprávěli o zážitcích z prázdnin a neopomněli jsme samozřejmě ani navštívit Lukáše a dát si jeho výborný kebab. Odpoledne jsem se pak sešel se Štůrem a poseděli jsme si U Kláštera.
Krásný výhled je i na krajinu mezi Štědrou a Dvorečky
Hned ve středu 10. září jsem jel do Sokolova znovu. Na chvíli jsem se opět zastavil u Standy, který mě zde pozval na pátek k sobě do Habartova na grilování a oslavu jeho narozeného syna. Poté už jsem ale pospíchal ke Klášteru, kde jsem měl domluvené další společné setkání s Petrou a Růženkou. Růženka už má čtyřměsíční holčičku Terezku a Petra čeká narození prvního děťátka, takže to bylo takové mateřské setkání. Ovšem velmi příjemné tak jako vždy. Krátce poté, co jsme se cca. v šest hodin v podvečer rozešli, jsem už mířil k Havranovi, kde na mě tentokráte čekal Marek, k němuž se ovšem přidal i Štůr. Poseděli jsme, poklábosili o životě a pak jsme se ještě vypravili k sokolovské rozhledně, načež jsme znovu zamíř
ili dolů do města a dali si ještě jednoho tmavého Permona U Kláštera. Štůr zůstal samozřejmě věrný své Kofole, či RC Cole :).
Petra a Růženka s malou Terezkou
Marek nás zavedl k Sokolovské rozhledně
3DJ.s partička v plné sestavě: Marek aka DJ.Death, Štůr aka DJ.Magic a já ;)
V pátek 12. září jsem se v podvečer vypravil do Sokolova, odkud jsem měl namířeno do Habartova za Standou. Standa ovšem byl ještě v šest hodin večer stále v práci ve škole, takže jsme se sešli tam a spolešně se vydali do Habartova. Jako obvykle jsme si k domluvenému grilu chtěli koupit kvasnicový Chodovar, ovšem k našemu zklamání jsme jej nikde v Habartově nesehnali. Jelikož jsme ale chtěli zůstat věrni poctivému kvasnicovému pivku, vyzvedli jsme si u Standy doma malý demižon, vzali s sebou i malého Péťu a vydali se autem zpět do Sokolova. Kam jinam, než ke Klášteru, kde jsme si nechali natočit světlý i tmavý Permon. Když jsme konečně dorazili domů, začínalo se již pomalu stmívat. Standova zahrádka je ovšem v závětří, takže ani když foukal vítr, tak nám nic nebránilo uspořádat povedené grilování a oslavu Standova nově narozeného syna. Celou dobu nám společnost dělal kocour a kočka s kotětem, kteří se nám snažili vetřít do přízně pro kousek grilovaného masa. Standa umí skvělé marinády, takže ač já osobně maso příliš nemusím, tak toto bylo vskutku vynikající.
Standa připíjí na zdraví…
Poseděli jsme asi do jedné hodiny ráno a pak jsme šli spát, jelikož na ráno jsme měli naplánovánu další akci. Tou nebylo nic jiného, než sběr hub. Počasí nám ovšem příliš nepřálo. Vypravili jsme se na Chlumský kopec, ale dvakrát velký úspěch jsme neměli. Chtěli jsme tedy zajet na Štědrou, ale nakonec jsme se vydali přes Kaceřov a Nový Kostel až do lesů poblíž Lubů, kde jsme přeci jen měli trochu větší štěstí, byť díky chladnému počasí to opět nebyla žádná sláva. Odtud jsme se již vydali na zpáteční cestu a Standa mě ještě zavezl domů, takže jsem mu na oplátku věnoval největší hřib z mého úlovku" :).
Během večera nás navštívla i jedna nezbedná kočička… ;)
O týden později, v pátek 19. září, mi do práce přišla nečekaná SMS. Psal mi kamarád Patrik, který se začátkem března stěhoval do Frýdku-Místku, že je v Sokolově a zda se s ním nechci sejít. Samozřejmě jsem neváhal a volal zpět, že přijedu večer. Domluvili jsme se, že se po šesté hodině sejdeme U Kláštera a tak se také stalo. Když jsem dorazil, tak jsem si ani nevšiml, že už tam Patrik je. Ale to už na mě volal sám. Ave, Ave, neslo se restaurací, což je náš pozdrav už od školních let. Patrik zde seděl s kamarádem Tomášem, kterého už jsem také znal z dřívějška a přivezl s sebou tentokráte i svoji přítelkyni Katku, za níž se do onoho Frýdku-Místku na jaře odstěhoval. Povykládali jsme si o životě a o tom co se stalo od doby kdy jsme jsme se viděli naposledy a Patrik mi také prozradil, že zítra mají doma oslavu jeho narozenin (ty měl o týden později v sobotu), po níž si půjdou zahrát bowling a zval mě, zda se nechci též zúčastnit. No nakonec proč ne. Rozešli jsme se v deset hodin s tím, že zítra večer opět přijedu.
Kamarád Patrik s přítelkyní Káťou
Sobota, 20. září, 18 hodin. Stojím na nádraží v Sokolově a volám Patrikovi, že jsem právě dorazil. Patrik mi řekl ať chvíli počkám, že pro mě zajedou autem (bydlí totiž až na druhé straně města). Zanedlouho už jsem se spolu s Patrikem, jeho přítelkyní a dalším kamarádem vezl na oslavu do bytu Patrikových rodičů. A oslava to byla velká. Příbuzných a kamarádů zde bylo požehnaně a zanedlouho už si neměli pořádně ani kam sednout :). Inu slavilo se, bavili jsme se a po půl deváté večer jsme v deseti lidech vyrazili na onen bowling. V našem týmu byl jen jeden zkušený hráč, jinak jsme každý hráli jen několikrát. Ostatně já to zde hrál tentokráte po druhé v životě, jelikož prvně jsem si zahrál na jaře s kolegyněmi z práce. Náš tým samozřejmě skončil druhý, ale mé třetí místo z pěti nebyl tak špatný výsledek:). Nejvíce překvapený byl ale Tomáš, který hrál asi potřetí, nebo po čtvrté a stal se nejlepším hráčem hry.
Patrikův kamarád Tomáš a Patrik se s námi chystají na bowling
Původně jsem byl rozhodnut, že po bowlingu pojedu domů, jenže slovo dá slovo a když mě Patrik žádal, abych ještě zůstal a oslavil s ním ty jeho narozeniny, tak jsem nemohl jinak, než zůstat a slavit. A ne, že bych nechtěl. Zážitky s Patrikem bývají totiž vždycky nezapomenutelné ;). Autobus jsem tedy nechal jet v dál a s Patrikem, Katkou a Tomášem jsme se vydali do Patrikova druhého domova" (jak tomu sám říká), tedy do hospody Hamburk poblíž Patrikova zdejšího domova. Seděli jsme zde přibližně do jedné hodiny, kdy se Patrik po panáku medoviny usmyslil, že už to stačí a jde domů spát :). Nenačaté pivko jsme tedy přihrály nějakému pobudovi k vedlejšímu stolu (který z něj měl zřejmě radost ještě druhý den) a šli jsme k Patrikovi domů spát.
Patrik se právě chystá porazit všechny kuželky
Druhý den jsme vstávali okolo devát