Blíží se konec roku a ten je – ostatně jako každý rok – spojen s různými setkáními, sháněním dárků, předvánočními večírky, atd. A takový byl i letošní závěr roku. I když je tu jedna událost, která není zrovna veselá…
Začnu hned tam, kde jsem u posledního článku ze života skončil, totiž 28. listopadu. Ten den jsem si vyjel za Standou do Habartova, kde jsme si samozřejmě povykládali co nového, pobavili se u dobrého Chodovaru a také, společně se Standovou manželkou Jitkou, zhlédli filmový muzikál Mamma Mia. O den později jsem se pak v Sokolově sešel s Markem, s nímž jsme se ostatně viděli několikráte během celého měsíce – naposledy teď v pátek 19. prosince.
Nebudu zde rozepisovat jednotlivá setkávání v Sokolově a posezení U Kláštera, U Havrana, v Koruně, nebo nově též ve Falknově. Zkrátka během uplynulého měsíce jsem se několikráte sešel s přáteli a užili jsme si legraci. Ze všech těch setkání bych pak vyzdvihl snad jen jedno, z pondělí 15. prosince, kdy jsem se právě ve Falknově sešel s kamarádem Martinem. Ono by na tom nebylo zase nic tak zvláštního, jen to, že s Martinem se sice vídáme, ale většinou jen tak na kus řeči někde u něj v práci – pracuje v prodejně elektrospotřebičů. Tentokráte jsme se jednou konečně domluvili a vyrazili si poklábosit trochu více. A probrali jsme všechny naše zájmy, o nichž jinak nemáme toliko příležitost mluvit, tj. od esoteriky, přes vesmír a mimozemské civilizace, až po víru, politiku, majetek a teorie spiknutí" :). Bylo to zkrátka takové prima setkání na čtyři hodinky.
Zajímavý večer jsem si ale užil již v pátek 12. prosince, kdy se u nás ve městě v místním podniku Koruna, konal každoroční sraz zaměstnanců mého pracoviště. Dříve jsem podobné akce nijak moc nemusel, ale po minulé zkušenosti vím, že je to fajn zpestření mého jinak všedního života, takže se rád zúčastním.
Celá akce se konala od osmnácti hodin a já dorazil krátce po půl sedmé. Nutno podotknout, že jsem odcházel téměř poslední (alespoň z lidí, kteří u nás pracují) krátce před půl čtvrtou ráno. Krom posezení s kolegyněmi přímo z našeho úseku, jsem se samozřejmě dobře bavil i s ostatními zaměstnanci a hlavně pak zaměstnankyněmi :). Setkal jsem se zde ovšem i s několika bývalými spolužáky a spolužačkami ze základní školy. Nu co vám budu povídat – byla legrace, tancovalo se (jak zazněli nějaké ty šlágry z devadesátých let, hned to se mnou šilo :)) a něco málo se i upilo. Asi nejvíce jsem se těšil na kolegyni Věrku, s níž byla již loni legrace a krom toho je to velmi sympatická (a pohledná :)) žena, s níž mě baví si povídat. Ale samozřejmě ve vší počestnosti ;). Příležitost k povídání byla naštěstí i letos, takže já jsem z akce odcházel spokojený.
Zatím to vypadá jako taková idylka, ale vše má své stinné stránky. Vlastně právě na onom předvánočním večírku jsem se prvně doslechl o údajném úmrtí mého otce. Příliš jsem tomu nevěřil, ale během dalších dnů jsem o tom slyšel z vícero zdrojů, takže je to nejspíše pravda.
Možná se divíte, proč se o tomto dozvídám na nějakém večírku, takže to musím trochu osvětlit. Moji rodiče se rozvedli když jsem byl malý a od těch dob jsem se s tátou viděl jen několikrát. Nikdy nejevil přílišný zájem, stejně tak jako celá rodina z jeho strany, a pro mě se stal de facto cizím člověkem. Možná je to smutné, ale musím se přiznat, že mě ta zpráva o jeho úmrtí ani příliš nezasáhla. Zkrátka je to tak, jakoby mi někdo oznámil úmrtí cizího člověka. Samozřejmě si uvědomuji, že táta je táta a že už se nikdy nesetkáme a nebudeme si moci nic říct, ale to již nelze zvrátit a těžko mohu být výrazněji zasažen zprávou o úmrtí člověka, kterého jsem naposledy viděl před mnoha lety. Smutné je také to, že mi nikdo z rodiny (byť se nestýkáme) nedal dosud nic vědět, přestože je to už, dle zvěstí, snad tři týdny, kdy k tomu došlo…
Blíží se vánoční svátky a já končím tento článek takovouto smutnou zprávou… Ale co naplat – takový je běh života. Dovolte mi tedy na závěr osobní poznámku:
Táto, ať už jsi žil, jak jsi žil a ať byl Tvůj život jakýkoliv, mrzí mě, že už si nikdy nebudeme moc sednout a promluvit si o tom všem. Odpočívej v pokoji…