Dnes je tomu přesně sedmadvacet let, co jsem se poprvé rozhlédl po tomto světě. Za tu dobu se v něm mnohé změnilo. A stejně tak samozřejmě i v mém životě. Některé věci se však příliš nemění. Zda bohužel, či bohudík závisí samozřejmě na tom, o čem se budeme bavit. Za sebe jsem rád, že mé názory a pohled na svět je víceméně konzistentní již mnoho let. Na stranu druhou vím, že jsou i oblasti, v nichž bych se mohl zlepšit (či polepšit) a zatím se mi to příliš nedaří (pakliže jsem s tím vůbec začal :)). Inu mám k tomu snad další rok života a mohu se začít snažit.
Můj život je stále stejný, jaký byl i před dvěma lety – změnilo se toho poměrně málo. Snad jen to mé blogování se za tu dobu poněkud více rozjelo" :). Ohledně svých pocitů vás tedy mohu odkázat na dva roky starý článek, jelikož psát znovu to samé je víceméně zbytečné.
Co myslíte – je to dobré, či špatné znamení, pokud je můj život již několik let víceméně stále stejný? Mé pocity jsou totiž dvojjaké. Na jednu stranu jsem tomu rád, na stranu druhou nevím, zda mě to příliš neusazuje" a nebrání mi to v rozletu". Jenže tohle dilema řeším už oněch sedmadvacet let, takže nemyslím, že se v brzké době doberu odpovědi… :).
Ahoj. Především bych ti chtěla poblahopřát k narozeninám, takže hodně štěstí a ať se ti ten 27. rok života hezky vydaří. :-)A k tvé otázce, jestli je to dobré znamení, že je tvůj život už několit let víceméně stejný, tak já bych řekla, že to záleží na tom, jestli jsi spokojený nebo ne. Pokud se cítíš dobře a vychutnáváš si to tak jak to je, je to dobré znamení, pokud ale vnitřně cítíš, že ti něco chybí, tak je to spíš znamení ke změně, ne špatné znamení, jenom impuls, že by se asi mělo něco dalšího stát.A taky si myslím, že člověka nemění roky jako takové, ale události, které jeho život ovlivní. Skutečná životní láska, zkušenost s něčím, co zásadně změní jeho pohled na svět, manželství, děti… A hlavně mám pocit, že člověk dospívá tím víc, čím víc má odpovědnosti za druhé. Mě hodně změnilo k lepšímu, když jsem si uvědomila, jak moc mě manžel miluje a jak se o něj v životě můžu opřít. To mi dodalo jiskru i sebejistotu a narození dětí to ještě hodně posílilo. Taky bych řekla, že mě posunula dopředu i má práce, kde je taky zodpovědnosti až nad hlavu (dělám transfůzní laborantku)… Určitě je to ale i radost ze života, díky které se vyvíjíme a měníme k lepšímu. Možnost dělat věci, které nás baví, které nám dávají pocit štěstí, díky kterým se nadchneme a to nás posouvá dál a dál…Ale kdoví, možná nás nejvíc předělávají na dospělé a zralé osobnosti spíš negativní věci, na jejíchž překonání musíme najít v sobě hodně síly…V každém případě hrozně moc záleží na nás samotných, jak s rozdanými kartami hrajeme ať jsou jakékoliv a to je dobře… :-)
Vsetko NAJLEPSIE k vcerajsim narodeninam.Sem-tam sem zabludim, niekedy aj omylom, ako dnes.Nerad sa rozpisujem, tak len v skratke na tvoju otazku. Zmena je zivot a urcite sa menis aj ty. Ide o to, ci k lepsiemu, ci napredujes a ci je vobec potrebne a dolezite niekde napredovat.Je mozno dobre mat ciel a snazit sa ho dosiahnut, ale ten ciel nemusi byt jednoduchy a ani rychlo dostupny. Takze mas vlastne mozno este cas…To musis vediet ty.Hlavne je to, ze vsetky zmeny v zivote ti musia dovolit pozerat sa na seba rano v zrkadle bez pocitu opovrhovania.Je to tvoj zivot a zijes ho hlavne pre seba. Ide o to si ho sprijemnit. Je dar ostatnym ho sprijemnit.Mas na to dost casu.Mas na to dost casu?…Uvidime, ci nam bude umoznene pozriet sa rano do zrkadla.Aby sme potom nelutovali, ze sme spravili nieco, co sme nemali, alebo nespravili nieco, co sme mohli, ale nesthli.Napriklad pre to, ze sme si mysleli, ze je cas…
DíkyDěkuji za blahopřání a pěkné a moudré komentáře.Jak píše Alžběta, také si nemyslím, že by se dalo vše měřit dosaženým věkem. Opravdu hodně záleží na tom, jaký je kdo uvnitř a na tom, jaké má postoje a přístup k životu a ke světu v němž žije. A ten postoj může mít \“hlavu a patu\“ už od mladého věku, nebo může být naopak zcela nekonzistentní i u relativně \“starého\“ člověka.Pokud jde o to, co píše xcvbnm (tímto děkuji za ono občasné zabloudění sem na můj blog ;)), tak se domnívám, že do zrcadla se na sebe stále podívat mohu bez nějakých výčitek. Vím o chybách, kterých jsem se dopustil a znám (snad) i většinu svých nedostatků (zda je dokáži i nějak eliminovat nevím, ale domnívám se, že se v tom rok od roku pomalu zlepšuji). Zajímavá myšlenka je ale ta, ohledně dostatku času.Já třeba vždy říkám, že na spoustu věcí je času dost. Mám takové heslo, že když nejde o život, nebo o lásku, tak nic není tak důležité, aby to bylo nutné mít vyřešené hned – je čas. Na stranu druhou je tu ono rčení Neznáte dne, ani hodiny, takže si také někdy říkám, zda bude na některé věci dost času. Když jsem byl \“mladý\“, tj. před těmi deseti, či patnácti lety, tak jsem viděl celý život před sebou. Jenže teď si s každými dalšími narozeninami (a tím jak se blížím k oné třicetileté hranici) uvědomuji, že mám (pokud vše půjde dobře) za sebou už pomalu polovinu života, aniž bych jej nějak výrazně proměnil, či splnil některé ze svých cílů, které jsem jako \“mladý\“ měl.Vím, že některé z nich možná nemohou dojít naplnění (zřejmě se nestanu významnou osobností, vedoucí obrozené lidstvo k míru a prosperitě, jak jsem o tom v dětství snil :)), ale jsou tu i jiné cíle. Ne takové, které bych chtěl splnit hned teď, ale o nichž bych alespoň rámcově uvažoval, přičemž si uvědomuji, že onen čas se opravdu krátí. Mám tedy dost času? To je otázka, na níž neznám odpověď.Co ale vím jistě je to, že vždy je čas ke změně a vždy je čas k tomu s něčím začít. Protože jak praví stará taoistická poučka – důležitý není cíl cesty, ale cesta sama…
Blahopřeji uctivě. Zatím tě netoužím dohonit i když bych možná měla pokoj s učením, co? ;)
ŠkolaNo je pravda, že pokoj s učením bys měla. Ale na druhou stranu se člověk učí celý život a když chce zůstat tak říkajíc \“v obraze\“, tak je třeba se pořád snažit dozvídat nové věci.Alespoň za sebe ale mohu říci, že kdybych měl tu možnost se vrátit do školy a zopakovat si to (alespoň od učení), tak bych neváhal, i kdybych třeba neskončil o nic lépe. Škola i práce jsou totiž svým způsobem stereotypní, ovšem ve škole je relativně mnohem méně povinností, zodpovědnosti a o to více zábavy. Takže dokud to jde a můžeš být na škole, tak buď a buď úspěšná, ale hlavně svá.No a samozřejmě i Tobě díky za gratulaci.
BlahoprianieTak ešte raz ti prajem všetko najlepšie. Dúfam, že blog sa dočká aj nejakej zmeny. Čo tak nový design? ;-)
Design bloguDíky za přání. Jaké změny by sis představoval? Pokud jde o změnu designu, tak tu nějak neplánuji. Současný design mi jednak vyhovuje (což je hlavní důvod) a za druhé výběr šablon vzhledu na bloguje.cz je poměrně omezený. A vzhledem k tomu, že nejsem zrovna kovaný HTML a CSS kodér (spáchám jen to co musím s pomocí nějakého toho tutoriálu na jakpsatweb.cz :)), tak bych si vlastní šablonu asi těžko vytvořil.
RE: Design bloguA čo tak kúpiť hosting a blogovať pod WordPressom alebo iným systémom? :-)
Hosting a WordPressS koupí hostingu, domény, nebo provozováním blogu pod nějakým redakčním systémem by nebyl problém, ale důvod proč jsem se kdysi rozhodl právě pro bloguje.cz je ten, že mi na tom vyhovuje skutečnost, že tohle vůbec nemusím řešit. Např. u mého hudebního webu probíhá přesun na nový hosting už snad rok a stále se nemohu \“dokopat\“ k tomu, abych to dodělal, doladil a uvedl plně do provozu.
K čemu měnit design? Je krásný, čistý, jednoduchý a na tvém blogu se člověk skvěle orientuje. Zaujal mě tvůj další článek, tohle jsem totiž ještě nedávno taky řešila, ale přečtu si ho jindy, jelikož se mi chce už strašně spát. :-)
Dodatečně, všechno nejlepší :)
Jak už jsem psal na FB, přeji hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody, životních úspěchů a vůbec všeho, o čem si myslíš, že ti chybí ke štěstí. ;-)