Budu vám vyprávět příběh, který se stal. Příběh, který probíhá, nikoliv jen na jednom z míst o kterém vím já, ale zajisté na mnoha jiných. Příběh o tom, kterak dobří lidé selhávají, když se setkávají s jinakostí, kterou nejsou ochotni přijmout a pochopit.
Ne, dnes se nechci věnovat migrantům, rasismu, či podobnému tématu. Dnes se chci bavit o prosté lidské hulvátskosti při komunikaci s lidmi, které nedokážeme přijmout. A nejsem alibista. Sám na rovinu přiznám, že i já mám občas s jinakostí problém. Evoluční biologové by jistě vysvětlili, že mozek je tak nějak programován na opatrnost vůči jinakosti, jakožto možnému nebezpečí. Nicméně jako lidé, kteří sami sebe zvou „moudří“, bychom měli mít dostatek rozumu a slušnosti k překonávání zakořeněných postojů a pohledů.