Že fotím poměrně často a rád, nebude pro lidi, kteří mě sledují žádná novinka. V posledních pár letech jsem znovuobjevil kouzlo papírové fotografie a začal jsem své nejlepší fotografie vyvolávat opět v klasické podobě samostatných fotografií anebo formou fotoknihy. Jelikož již mnoho let využívám na počítači software Zoner Photo Studio, k jehož novým verzím byla často slevová poukázka na nějakou tu fotoknihu, mohl jsem jich vyzkoušet již více. Mám tak doma třeba fotoknihy společností Piklio (aktuálně služba už pár měsíců nedostupná, takže zřejmě se s ní již nedá moc počítat), nebo Bontia. Jelikož jsem velmi aktivní zejména na sociální síti Facebook, nemohla mé pozornosti uniknout nabídka „Fotokniha za recenzi“, nebo „Fotoobraz za recenzi“ od původem německé firmy Saal-Digital. A proto jsem se rozhodl zkusit nabídku využít a sepsat tak své zkušenosti s touto společností.

Celý příspěvek →

Budu vám vyprávět příběh, který se stal. Příběh, který probíhá, nikoliv jen na jednom z míst o kterém vím já, ale zajisté na mnoha jiných. Příběh o tom, kterak dobří lidé selhávají, když se setkávají s jinakostí, kterou nejsou ochotni přijmout a pochopit.

Ne, dnes se nechci věnovat migrantům, rasismu, či podobnému tématu. Dnes se chci bavit o prosté lidské hulvátskosti při komunikaci s lidmi, které nedokážeme přijmout. A nejsem alibista. Sám na rovinu přiznám, že i já mám občas s jinakostí problém. Evoluční biologové by jistě vysvětlili, že mozek je tak nějak programován na opatrnost vůči jinakosti, jakožto možnému nebezpečí. Nicméně jako lidé, kteří sami sebe zvou „moudří“, bychom měli mít dostatek rozumu a slušnosti k překonávání zakořeněných postojů a pohledů.

Celý příspěvek →

Fotografii se svým způsobem věnuji vlastně už od dětství. Už tehdy si pamatuji na své první pokusy s neohrabanými svitkovými přístroji, a jakou měl člověk radost, když z toho alespoň něco „koukatelného“ vypadlo. Postupně jsem si prošel obdobím přes několik jednoduchých automatů, kdy jsem o focení nevěděl technicky nic moc až po období, kdy mě začali velmi zajímat parametry – ať už samotných fotopřístrojů, tak i snímků. Přesto, že fotím hodně a rád, zatím jsem se nedostal do fáze „potřebuji zrcadlovku“. Naopak s nástupem chytrých telefonů s relativně kvalitními fotoaparáty jsem začal primárně fotit spoustu věcí právě telefonem a stal jsem se tak „mobilním fotografem“. Ač to možná zní jako protimluv – a zajisté se najde spousta lidí, kteří ani nejsou ochotni fotoaparát v telefonu nazývat fotoaparátem – tak bych vám v tomto článku rád osvětlil, jak jsem k tomu došel a na co vše se může takový mobilní fotoaparát hodit a proč a kde už jsou naopak jeho hranice…

Celý příspěvek →

Měsíc od měsíce stále více akcentuje nejen v české společnosti problém imigrace. Cizinci zejména z islámských oblastí se do Evropy hrnou po tisících a problém zdá se nemá řešení. Zaznívají tu hlasy lidí, kteří volají po bezbřehé humanitě, jakož i těch, kteří by nejraději uprchlíky na hranicích rovnou stříleli, uzavřeli hranice, nasadili armádu a vytvořili zde opevněnou diktaturu.

Problém imigrace není vůbec jednoduchý a zdá se, že nemá ani žádné konkrétní řešení. Vznikají různé výzvy z obou částí výše zmíněného spektra. Jaké je tedy řešení? A existuje vůbec? Rád bych na pár řádcích vylíčil svůj pohled na tento aktuální problém.

Celý příspěvek →

V poslední době jsme z médií neustále bombardováni informacemi o islámu, islámském státu, islámském terorismu, odporu proti všemu muslimskému, islamizaci Evropy a tak dále. Ve světle aktuálních útoků na redakci francouzského týdeníku a brutálním povraždění několika osob, spáchaného s největší pravděpodobností právě islámskými radikály, se zdají být tyto informace nejen opodstatněné, ale i varující. Přesto si troufám tvrdit, že bychom se na „islámský problém“ neměli dívat zdaleka tak jednostranně jak se nám mnozí snaží vnutit. Jestliže tvrdíme, že islámský svět je radikální, pak je třeba stejně jasně říci, že rovněž náš svět je radikální. A jestliže ne přímo stejně, tak velmi blízce. Naše prostředky jsou možná jiné, ale možná i horší…

Celý příspěvek →

Dne 17. listopadu 2014 jsme byli svědky masivních protestů veřejnosti proti osobě prezidenta republiky Miloše Zemana na Pražském Albertově. Ten se stal terčem kritiky pro svých výrocích na státní návštěvě v Číně, nebo po svém vulgárním vystupování v rozhlase. A protesty nadále pokračují. Otázkou ale je, co tyto protesty vlastně vypovídají o naší společnosti?

Celý příspěvek →

Zítra je tomu 25 let od 17. listopadu 1989. Dne, který si dnes připomínáme jako Den boje studentů za svobodu a demokracii. 25 let je dlouhá doba. Čtvrt století však může být i doba velmi krátká – záleží, jakým pohledem se na toto období díváte.

V tuto dobu se často ohlížíme zpět a díváme se na to, co se nám jako společnosti za uplynulé čtvrtstoletí podařilo a co se naopak naplnit nepodařilo. Očekávání byla velká, a přesto dnes hovoříme o pojmech, jako je vyprázdnění politiky, privatizace demokracie, atd. Kde je tedy problém v dnešním obecně negativním společenském vnímání politiky?

Celý příspěvek →

Moje milá vlasti…
K Tvým šestadevadesátým narozeninám Ti přeji, aby se Tvoji obyvatelé měli konečně lépe než za těch posledních šestadevadesát let. Aby mnozí z nich dostali konečně rozum. Aby vedení státu nebylo k smíchu, či pláči, ale hodno úcty a následování.
Prošla sis mnohým utrpením. Nejsi již tou, kterou jsi byla při svém zrodu. Mnohokrát Tě trahali, ořezávali a zapomínali na Tebe. Dnes jsi zcela jiná…
Přeji Ti, abys dlouho vydržela. Abys v dalších letech neprožívala znovu to, nač lidé ve své hlouposti a malosti tak rádi zapomínají. Abys žila a vzkvétala ku prospěchu nás všech i Tvých sousedů. Abys byla silná, jednotná a nedala se zastrašit diktáty jiných sil.
Jsme s Tebou.
Všechno nejlepší Česká republiko.

Dnes jenom krátce k mé aktuální kauze já versus T-Mobile… ;)

Celý příspěvek →

Dnes jsme se všichni dozvěděli o smutné události – úmrtí Natalie Gorbaněvské – jedné ze statečných protestujících proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě v srpnu 1968. Při této příležitosti jsem si uvědomil, jak málo mnozí z nás (včetně mě) znají svoji minulost, respektive minulost a historii (nejen) své země. Také já jsem dlouho nevěděl nic moc o pohnuté historii naší vlasti (krom těch pár věcí, které jsme se naučili ještě ve škole a z televize). Teprve posledních několik let, kdy se o tato témata více zajímám, se dozvídám věci, které jsem dříve netušil a neznal. A vnímám tak i souvislosti, které k určitým událostem vedli. O to víc mě ovšem trápí, jak často velmi zkresleně vnímáme jak svoji minulost, tak svoji aktuální současnost…

Celý příspěvek →