Původně jsem měl na včerejší den úplně jiné plány, ale už asi tři roky jsem se vždy chtěl zajet podívat do Karlových Varů ve dnech probíhajícího filmového festivalu, ale bohužel to nikdy nevyšlo. Tentokráte byl ovšem jak čas, tak i celkem slibné počasí, alespoň dle předpovědi na sobotu.
Někteří lidé se mě občas ptají, kdy už budu mít konečně hotové nové album Radicalism a já stále odpovídám, že co nejdříve to bude možné. Jenže okolnosti tomu chtějí, že na práci na dokončení alba (kde už ale zbývá jen pár úprav a korekcí) stále nezbývá tolik času kolik bych potřeboval. V podstatě jediným volným dnem v týdnu, kdy se mohu muzice plně věnovat bývá sobota, neboť během pracovního týdne není času nazbyt a nutno podotknout, že častokrát ani nálady. Během nedělí už mi čas opět nezbývá, neb bývám zaneprázdněn" rodinnými návštěvami, atd.. Jenže poslední už asi měsíc a půl mám soboty doslova nabité jiným programem, který mi práci na albu neumožňuje. Vzhledem k datu uvedení alba je to samozřejmě špatně, ale vzhledem k tomu o jaký program se většinou jedná, tak musím říct, že jsem za něj velmi rád. Tím programem je totiž obvykle setkávání s přáteli a spolužáky.
Tak jsem se v úterý konečně dočkal svého vytouženého jednoho dnu dovolené :). Sic bylo venku počasí, že by do toho deště ani psa nevyhnal, ale já se přesto vydal na svoji Cestu za setkáváním do nedalekého Sokolova, navštívit Standu a setkat se s dalšími přáteli.
V sobotu 26. května jsem se zúčastnil dalšího třídního srazu. Tentokráte se jednalo o sraz 9.A z naší základní školy, na nějž byli ale pozváni i lidé s ostatních tříd našeho ročníku. Jelikož – jak jsem tu už psal – se to v naší škole během těch let všelijak míchalo, tak v 9.A bylo i mnoho mých spolužáků z nižšího i začátku vyššího stupně, takže jsem se chtěl podívat, jak dnes žijí, jak vypadají a jak se mají…
Po práci legraci…, zpívá se ve slavné písni z filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Právě takový byl můj včerejší den…
Nedávno mi u příležitosti mého svátku, volala kamarádka z Prahy a zvala mě, že v příštím týdnu přijede k babičce a dědovi, tak abych se u ní zastavil na pokec. Ona je to vlastně taková zvláštní kamarádka. Jmenuje se Jana a je to má bývalá spolužačka z nástavby. Tak nějak jsme se ale vídali už v dětství, jelikož jsme chodili do stejné základní školy, byť každý do jiné třídy a jiného ročníku. Teprve na nástavbě jsme se poznali trochu více a to skrze naše stálé dohady a spory :).
Možná se to člověku ani nezdá, ale ono už skutečně uteklo deset let od té doby, kdy jsme opouštěli bránu naší základní školy naposledy. Pamatuji si to téměř jako dnes a vybavuji si spousty a spousty zážitků z doby mé školní docházky – spolužáky, spolužačky, učitele a události, které jsme prožily.
Vždycky jsem měl rád filmy s Tomem Hanksem. Ať už jde kupříkladu o Philadelphii, Zachraňte vojína Ryana, nebo Forresta Gumpa, tak Tom Hanks v nich – podle mě – vždy exceloval. Zkrátka skvělý herec… Právě proto jsem si nemohl nechat ujít příležitost, podívat se opět po delším čase právě na Forresta Gumpa, kterého včera večer odvysílala Česká televize. A opět mě dostal. Ostatně právě se jmenovaným Zachraňte vojína Ryana" jej považuji za jeden z nejlepších filmů, které znám a mám jej zařazen ve svém osobním zlatém fondu".
Krásné prožití velikonočních svátků, bohatou pomlázku a spoustu pěkných zážitků, přeje všem čtenářům tohoto blogu a webu hudebního uskupení DJ.Snail & Friends Music Project
Váš DJ.Snail.
Znali jsme se patnáct let – od mých deseti. Vyrůstala se mnou, radovali jsme se spolu, chodili jsme spolu ven. Pořád plná radosti, elánu i přes své stáří, i přes to, že posledních několik let už vůbec neslyšela, byla pořád plná života – kromě posledních několika málo dnů. Dnes, dříve než se rozednilo, odešla navždy…