Přátelé, děkuji za celý tento rok a těším se na vás v roce příštím.
Jak jistě víte, stalo se tradicí, že vždy na nový rok publikuji novoroční video, ale letos tomu tak nebude.
Aktuálně totiž ležím s chřipkou a dosud nic natočeného nemám, takže video snad bude, ale až poté, co budu mít sílu a chuť jej udělat :-).
Tak zatím a vše dobré do roku 2019 👍🏻
Je tady již tradiční novoroční „péefko“ v podobě novoročního videa. Ačkoliv již jako bloger moc aktivní nejsem a články publikuji spíše sporadicky – primárně působím zejména na sociálních sítích, je toto místo právě tím místem, kde mě vždy můžete najít a dostat se za mnou tam, kde momentálně tvořím. Rád bych vám proto poděkoval za věrnost, podporu a přátelství.
V novoročním videu najdete krátké ohlédnutí za uplynulým rokem 2017 z mé perspektivy, můj výhled na rok 2018 a samozřejmě tradiční novoroční přání. Tak snad se bude líbit :).
Mějte se krásně a ať se vám v roce 2018 daří. P.F. 2018.
Je tady červenec, je tady léto a jsou tady Vary. Karlovy Vary. A s nimi každoroční filmový svátek v podobě mezinárodního filmového festivalu. Ve skutečnosti tenhle svátek filmu před pár dny skončil, ale pro mě se právě toto období stalo každoročně tím nejočekávanějším. Již více než deset let jezdím v této době do Karlových Varů pravidelně a rád bych se s Vámi podělil o své důvody. Filmy mě totiž do Varů netáhnou :). Co je tedy za tím, že pro mě mají Karlovy Vary právě v době filmového festivalu takové kouzlo? Už jsem o tom párkrát psal, ale jelikož se mě pořád někdo ptá proč tam vlastně jezdím, tak o tom píšu i dnes…
Přátelé, kamarádi, fandové…
Rok se s rokem opět sešel a před námi je dalších 365 dnů plných nových možností a příležitostí.
Záleží jen na nás, zda se v tomto roce hodláme hádat, nadávat na špatný svět kolem nás a utápět se v myšlenkách na ztracenou minulost a štěstí, nebo zda budeme žít teď a tady a pracovat na sobě, svém štěstí a pomoci druhým.
Chtěl bych vám do roku 2017 popřát, abyste žili sami za sebe, abyste byli plní touhy poznávat a zažívat a abyste vždy nosili své srdce na dlani.
Jako tradičně jsem pro vás připravil novoroční videopřání s ohlédnutím na můj rok 2016 a s přáním do roku 2017. Další slova jsou tedy zbytečná a vše podstatné najdete ve videu.
A kdo to vydrží až do konce – dokoukat – ten uvidí zlaté překvapení :D.
Děkuji že jste, děkuji za podporu a těším se s vámi všemi, nejen na těchto stránkách, ale zejména v reálu, naviděnou.
Letos se toho zde na blogu mnoho nového neudálo, ale znáte mne: práce, radosti i starosti života, zážitky smutné i krásné a málo času na psaní příspěvků.
Přesto děkuji vám všem kdo jste v tom se mnou, kdo mě podporujete, sledujete na Facebooku, Instagramu, nebo foto serveru 500px.
Vám všem chci popřát krásné a klidné vánoční svátky v kruhu vám blízkých a takové, jaké si přejete.
Rok se opět sešel s rokem a i letos to uteklo zase o něco rychleji. Zdá se mi, že čím je člověk starší, tím rychleji každý rok skončí. Přesto se – tak jako každým rokem – snažím žít naplno a vychutnávat si každý den, co jde. A totéž bych chtěl popřát i vám všem – mým drahým přátelům, fanouškům, čtenářům i posluchačům.
Jako každý rok tak činím formou již tradičního novoročního videa, které je i letos tak trochu netradiční, jak sami uvidíte. Děkuji vám všem za celý rok 2015 a přeji vám do roku 2016 jen to dobré.
Chtěl bych vám všem ze srdce popřát šťastné a požehnané svátky vánoční, poklidný konec roku 2015 a úspěšný vstup do roku 2016.
V roce letošním se přihodilo mnoho událostí o nichž se jistě zmíním v tradičním novoročním videu (stihnu-li jej tedy natočit), ale věřím, že pro vás všechny byly události alespoň z většiny příznivé a že se vám dařilo. A pokud snad ne, tak nezoufejte, zastavte se, zamyslete se a už od zítřejšího dne vykročte vstříc životu úspěšnější nohou… Problémy přicházejí stále, ale je jen na náš jak se vůči nim postavíme – zda se jimi necháme smést a nebo jim budeme čelit. Tak jim čelme společně a nenechme se unášet strachem z neznámého. Bude líp :).
V pondělí, ve 22 hodin a 20 minut, to bude přesně třiatřicet let od doby, kdy se 9. února 1982 v Sokolovské nemocnici narodil chlapec jménem Přemysl Vavroušek. Byla to zvláštní doba. 14 let už u nás běžela Normalizace poměrů, všichni jsme tak nějak žily a pracovali a kdo nebyl v disentu, tomu ta doba přišla tak nějak normální. Prostě to bylo, jak to bylo a většina společnosti s tím byla tak nějak smířená. Děti chodívali do školky, do pionýra, v TV se sledovala Vlaštovka a každý večer nám v televizi řekli, jak se máme dobře, naše země vzkvétá a plán se opět podařilo splnit na 110%…
Tento blog využívá tzv. souborů "cookie" např. k analýze návštěvnosti. Pro použití tohoto webu je třeba – v souladu se směrnicí EU – souhlasit s použitím souborů cookie.SouhlasímNesouhlasímVíce informací
Informace o použití cookies
Privacy Overview
This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may affect your browsing experience.
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.